Inflace v eurozóně se v březnu vyšplhala na 7,5 % a dosáhla tak dalšího rekordu, přičemž do jejího vrcholu zbývají ještě měsíce, což je pro Evropskou centrální banku, která musí sladit nebývale vysoké ceny s mizejícím hospodářským růstem, chmurné čtení.
Růst spotřebitelských cen v 19 zemích sdílejících euro zrychlil z únorových 5,9 %, jak v pátek uvedl Eurostat, a daleko překonal očekávání 6,6 %, protože válka na Ukrajině a sankce proti Rusku vyhnaly ceny pohonných hmot a zemního plynu na rekordní úroveň.
Ačkoli hlavním viníkem byly energie, inflace cen potravin, služeb a zboží dlouhodobé spotřeby se dostala nad 2% cíl ECB, což je další důkaz, že růst cen je stále širší a není pouze odrazem drahé ropy.
Zrychlily také základní ceny, které odfiltrovávají volatilní ceny energií a potravin, což zvyšuje riziko, že se vysoká inflace zakoření, což je těžko zvratitelný jev.
Inflace bez cen potravin a pohonných hmot, kterou ECB bedlivě sleduje, se zvýšila z 2,9 % na 3,2 %, zatímco užší ukazatel, který nezahrnuje také alkohol a tabákové výrobky, vyskočil z 2,7 % na 3,0 %.
To vše staví ECB před obtížné politické dilema.
Jejím hlavním úkolem je dostat inflaci na 2 %, ale zpřísnění politiky nyní by znamenalo riziko zhroucení ekonomiky, která se již potácí v důsledku následků války v sousední zemi a přetrvávajících dopadů pandemie COVID-19.
ECB odhaduje, že růst v prvním čtvrtletí byl kladný, ale jen stěží, zatímco růst ve druhém čtvrtletí bude téměř nulový, protože vysoké ceny energií snižují spotřebu a poškozují podnikové investice.
To by naznačovalo, že se blok blíží stavu stagflace, kdy je rychlá inflace spojena se stagnací růstu.
Vysoké ceny energií jsou tradičně brzdou růstu, a proto budou ve skutečnosti po odeznění bezprostředního skoku zatěžovat inflaci, což zvyšuje riziko, že růst cen později opět klesne pod cílovou hodnotu.
ECB však těžko může vysokou inflaci ignorovat, zejména když podle ní do jejího vrcholu zbývají ještě tři až čtyři měsíce.
Trh práce v eurozóně je nejtěsnější za poslední desetiletí, takže mzdová inflace, která je předpokladem trvalé spotřebitelské inflace, se již připravuje. A nečinnost ECB by také zvýšila inflační očekávání, čímž by se růst cen pravděpodobně stal trvalejším.
ECB v průběhu celého minulého roku podceňovala růst cen, takže její důvěryhodnost je v ohrožení.
Pravděpodobným kompromisem bude, že banka letos měnovou politiku zpřísní, ale po co nejmenších krocích.
Trhy nyní počítají se zvýšením sazeb o 63 bazických bodů do konce roku, ale tvůrci měnové politiky jsou opatrnější a ani jeden z nich nevolá po tak rozsáhlých krocích.
Riziko však spočívá v tom, že velká inflační překvapení by mohla ECB donutit k rychlejšímu zpřísnění, což by ji později nutilo dohánět ztráty.
