Nenávidíte svého šéfa a spolupracovníky natolik, že v jejich společnosti raději nestrávíte ani minutu navíc, než byste museli? Vaše firma vás za to nemůže vyhodit. Alespoň ne ve Francii.
Tak zní nejnovější rozhodnutí justičního systému této země v návaznosti na případ, který podal Francouz proti svému bývalému zaměstnavateli.
Pan T – jak je v soudních dokumentech uváděn kvůli ochraně své identity – nastoupil v roce 2011 do pařížské poradenské společnosti Cubik Partners.
V roce 2015 byl propuštěn pro „profesní nedostatky“. Podle soudních dokumentů byl pan T. propuštěn, protože se odmítl držet „zábavných a pro[fesních]“ hodnot společnosti, které zahrnovaly semináře a popracovní drinky.
Svoboda projevu
Zaměstnanec poté podal žalobu na společnost Cubik Partners k pracovnímu soudu; případ se stupňoval, až se dostal ke kasačnímu soudu ve Francii, který je nejvyšším soudem v zemi a často poslední instancí.
Odmítnutí pana T. řídit se hodnotami společnosti Cubik Partners považoval soud za součást jeho svobody názoru a projevu, zejména vzhledem k tomu, že činnost společnosti údajně zahrnovala „nadměrnou konzumaci alkoholu“, jakož i „promiskuitu, šikanu a nabádání k různým excesům a přestupkům“, jak se uvádí v soudním spise.
Kromě svobody projevu soud uznal také „základní právo zaměstnance na důstojnost a soukromí“.
Workoholismus je out, „tichý odchod“ je in
Způsob práce prochází neustálým vývojem, zejména od pandemie COVID-19.
Po „velkém odchodu“, kdy miliony zaměstnanců opustily své zaměstnání, je trend „tichého odchodu“ nejnovějším trendem, který rozvířil sociální média a zpravodajskou agendu.
Stejně jako u většiny nedávných pracovních trendů, včetně „tichého odchodu“, je myšlenkou, která je jejich hnacím motorem, vlastně jasnější uznání hranic mezi osobním a pracovním životem.
Způsob, jakým jsme tradičně pracovali, je nyní zpochybňován více než kdy jindy; od digitálního nomádství po zkrácený čtyřdenní pracovní týden.
S návratem do kanceláře po období práce na dálku a s tím spojeným návratem ke společenským událostem spojeným s prací se schopnost oddělit pracovní život od soukromého času stává opět výzvou.
V případě pana T. bylo společnosti nařízeno zaplatit mu odškodné ve výši 3 000 EUR. Očekává se, že případ bude pokračovat poté, co pan T. požádal o více než 460 000 EUR na nákladech řízení a ušlém výdělku.
