Rolex je nejslavnější hodinářskou značkou na světě, která již desítky let vytváří vlny v hodinářském průmyslu – a nejen v něm -, takže není divu, že kolem značky s korunkou koluje tolik mýtů a příběhů. V tomto článku odhaluji 3 vzrušující mýty o značce Rolex, které se stále opakují, ale ve skutečnosti nejsou pravdivé.
Mýtus Rolex č. 1: Bájný pořadník Rolex
Chci začít mýtem o Rolexkách, který může být jen stěží aktuálnější: pověstný seznam čekatelů na Rolexky. Neexistuje nic takového jako pořadník – alespoň ne v konvenčním smyslu, kdy jsou všichni zájemci o Rolexky zapsáni a poslušně jeden po druhém dostávají své vysněné Rolexky. Jak to tedy ve skutečnosti funguje? U jednotlivých prodejců se to liší. Obvykle si autorizovaný prodejce Rolex zapíše vaši žádost, protože ví, že máte zájem o konkrétní hodinky. Pokud vám poskytne realistickou čekací lhůtu v rozmezí řekněme 6 až 18 měsíců, můžete předpokládat, že se vám pokusí sehnat to, co chcete. Pokud vám dají dystopickou čekací dobu 3, 5 nebo dokonce 10 let, je to jen „milý“ způsob, jak vám říct, že Rolex nedostanete, nebo že si budete muset koupit model, který už měsíce leží ve výloze a sbírá prach a nikdo ho nechce. Žádné dva pořadníky nejsou stejné a každý prodejce Rolex to dělá trochu jinak. Klasický čekací seznam, odškrtávaný zákazník po zákazníkovi v pořadí podle požadavku, je mýtus o značce Rolex, který prostě není pravdivý.
Mýtus Rolex č. 2: Ocel Rolex je tvrdší
Slyšeli jste také, že ocel 904L vyrábí sama společnost Rolex, a je tedy výrazně tvrdší než typy oceli používané mnoha jinými výrobci luxusních hodinek? Ano? Pak si myslím, že můžeme vyvrátit další mýtus. Společnost Rolex možná přišla s opravdu skvěle znějícím názvem, když se rozhodla nazvat ji „Oystersteel“, ale v konečném důsledku musí Rolex svou ocel 904L nakupovat stejně jako každá jiná společnost. Společnost Rolex navíc není zdaleka jediným výrobcem luxusních hodinek, který takto postupuje; na ocel 904L spoléhají i další značky hodinek.
Na pověstech o tvrdosti oceli 904L však ve skutečnosti nic není. Je zhruba stejně tvrdá jako ocel 316L, která se často používá při výrobě hodinek. Mám s tím ostatně přímou zkušenost: Zatímco moje hodinky Rolex se i přes maximální péči rychle stanou nevzhlednými, náramek mých hodinek Omega Speedmaster Professional zřejmě nezná význam slova škrábanec, přestože je, pravda, nošen trochu neopatrně. I po roce vypadá jako nový. Oystersteel samozřejmě není zcela bez výhod: je odolnější proti korozi než ocel 316L. Pokud jde o povrchovou úpravu, ocel 904L má také jiný lesk. Ačkoli tedy ocel 904L není tvrdší než jiné typy oceli, má své jedinečné vlastnosti. Mýtus o tvrdosti je jen mýtus.
Mýtus Rolex č. 3: Rolex vždy používal pouze vlastní kalibry
Představa, že Rolex vždy používal vlastní strojky, je dalším tvrdošíjným mýtem, který je zcela nepravdivý. Dříve bylo zcela běžné, že si výrobci vzájemně vypomáhali součástkami a strojky, a proto některé rané modely Panerai Luminor skutečně měly ručně natahované strojky od společnosti Rolex. Rolex také využíval zkušeností jiných hodinářských značek, jako v případě legendárních hodinek Rolex Daytona. Když byl tento chronograf poprvé vyroben, byl poháněn strojkem Valjoux.
Dokážete si to představit? Tato praxe pokračovala až do 80. let 20. století. Pak Rolex přešel na automatický kalibr Zenith El Primero, který byl v té době považován za přelomový, ale stále to nebyl strojek vyrobený společností Rolex. Ve skutečnosti Rolex vybavil model Daytona vlastním kalibrem až koncem 90. let (více o vlastních strojcích si přečtěte zde). To znamená, že společnost Rolex používá in-house strojky teprve něco málo přes 20 let. Nevím, jak vy, ale podle mého názoru je to vzhledem k bohaté historii a pověsti značky docela překvapivé.
