Trhy vítají dohodu, ale minulost se opakuje
Finanční trhy vstoupily do nového týdne s výrazným optimismem po zprávách, že víkendová jednání mezi Spojenými státy a Čínou proběhla překvapivě hladce. Jen o několik týdnů dříve přitom prezident Donald Trump hrozil uvalením 100% cla na čínský export a dokonce zvažoval zrušení plánovaného setkání s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem. Nyní se zdá, že se schůzka skutečně uskuteční ještě tento týden.
Celá situace ale působí jako opakování starého příběhu. Podobná jednání jsme již zažili, napětí polevilo – a následně znovu vzplálo. Dnešní diplomatický klid tak spíše připomíná dočasné příměří než skutečné řešení hlubokých obchodních sporů, které mezi oběma velmocemi přetrvávají už celé desetiletí.
Vzácné zeminy jako páka moci
Poslední kolo napětí mezi Washingtonem a Pekingem vyvolalo čínské rozhodnutí omezit vývoz vzácných zemin – strategických surovin klíčových pro výrobu elektroniky, baterií, čipů i zbrojních systémů. Tyto materiály jsou pro moderní ekonomiku nepostradatelné a Čína má pod kontrolou většinu světové produkce.
Omezení vývozu vzácných zemin však není nový krok. Peking podobná opatření zavádí už více než 30 let, aby měl pod kontrolou přístup zahraničních firem k těmto zdrojům. Jak poptávka po čínských surovinách rostla, rostla i míra jejich regulace.
Po víkendovém jednání v Malajsii americký ministr financí Scott Bessent uvedl, že očekává, že plánované setkání Trumpa se Siem by mohlo přinést „nějaký odklad“ kontrol vývozu. Jeho kolega, americký obchodní zástupce Jamieson Greer, který byl součástí delegace, však naznačil, že problém se tím nevyřeší. „Toto je naposledy, co chceme o vzácných zeminách mluvit,“ citoval Bessenta. Na to Greer poznamenal: „Bohužel to není naposledy, co o tom chtějí mluvit oni.“
Právě vzácné zeminy byly i v roce 2019 jedním z hlavních bodů sporu, když se Trump a Si setkali naposledy. Ani po šesti letech se situace příliš nezměnila – Čína tuto oblast nadále využívá jako nástroj geopolitického tlaku, zatímco Spojené státy hledají způsoby, jak snížit svou závislost.
Diplomacie mezi hrozbami a ústupky
Greer má pravdu, když tvrdí, že „nějaký odklad“ ve skutečnosti znamená jen dočasné příměří. Si Ťin-pching si tím zachovává možnost využívat export vzácných zemin jako páku vůči USA kdykoli se mu nebude zamlouvat krok americké administrativy. Pokud Peking ohlásí nové restrikce, Trump pravděpodobně odpoví zvýšením cel – scénář, který už světová ekonomika zažila několikrát.
Historie navíc ukazuje, že i když vyjednavači dokáží dosáhnout určité diplomatické shody, Trump má sklon tyto výsledky rychle narušit. Například krátce po podepsání dohody, která snížila cla pro obě země, Trump uvalil omezení vývozu softwaru pro návrh čipů do Číny – rozhodnutí, které muselo být později zrušeno.
Nadcházející schůzka tak může skončit buď drobným úspěchem, nebo jen dalším kolem slibů a výhrůžek. I kdyby jednání přineslo nové ujednání o vzácných zeminách či jiné oblasti, důvěra mezi oběma zeměmi zůstává nízká. Každá strana tu druhou dlouhodobě obviňuje z porušování předchozích dohod.
Greer dokonce minulý týden zahájil vyšetřování plnění obchodní dohody z Trumpova prvního funkčního období. V rámci této dohody se Čína zavázala zvýšit nákupy amerických produktů o 200 miliard dolarů do konce roku 2021. Podle americké strany se však tento cíl nepodařilo naplnit, což jen potvrzuje, jak křehké a proměnlivé tyto vztahy jsou.
Rostoucí napětí i se spojenci
Zatímco se Trump snaží zmírnit napětí s Čínou, zároveň ho zvyšuje vůči Kanadě, jednomu z nejbližších obchodních partnerů Spojených států. Reakci vyvolala reklama z Ontaria, která obsahovala části proticelního projevu Ronalda Reagana z roku 1987. Trump na to reagoval hrozbou zvýšení cel o dalších 10 % na kanadský dovoz.
Kanadský premiér Mark Carney se snažil zachovat klid a uvedl, že neplánuje okamžitá odvetná opatření, i když možnost protiakcí nevyloučil. V pondělí k situaci řekl: „Není dobré se rozčilovat. Emoce vás daleko nedovedou.“
Tento přístup sice zní smířlivě, ale zároveň ukazuje, že i blízcí spojenci USA začínají být opatrní. Pokud Trump bude pokračovat v konfrontační politice a odcizí si partnery, americká ekonomika může paradoxně skončit ještě závislejší na Číně, než je dnes.
