Český energeticky náročný průmysl se nachází v kritickém bodě. Kvůli vysokým cenám energií a rekordně drahým emisním povolenkám ztrácí tradiční tuzemské obory svou konkurenceschopnost v globálním srovnání. V reakci na tuto situaci oznámil ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (ANO), že stát v letošním roce zásadně rozšíří systém kompenzací nepřímých nákladů spojených s emisemi. Cílem je zabránit odchodu klíčových firem mimo Evropu a udržet zaměstnanost v regionech.
Kompenzační mechanismus je určen pro podniky, u kterých hrozí takzvaný únik uhlíku (carbon leakage). Tento fenomén nastává, když náklady na elektřinu vlivem klimatické politiky EU vzrostou natolik, že se výroba přestane vyplácet a přesune se do zemí s mírnějšími ekologickými standardy. Výsledkem je nejen oslabení evropského hospodářství, ale paradoxně i zvýšení globálních emisí, neboť výroba v zemích mimo EU bývá k životnímu prostředí méně šetrná.
Strategické rozšíření z 14 na 36 průmyslových odvětví
Klíčovou změnou, kterou ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) připravilo, je počet zahrnutých sektorů. Zatímco dosud mohly o podporu žádat firmy ze 14 odvětví, nově se seznam rozroste na 36 průmyslových oborů. Stát tak reaguje na volání firem, které se dosud nacházely v „šedé zóně“ – tedy byly energeticky náročné, ale nesplňovaly přísná kritéria pro výplatu miliardových kompenzací, které se v Česku poprvé rozdělovaly v roce 2021.
Mezi nově zařazená odvětví patří například výroba skleněných vláken a technického skla, specifické textilní produkce nebo další segmenty chemického a kovárenského průmyslu. Podporu budou moci čerpat i firmy z tradičních oblastí, jako je metalurgie, ocelářství, keramický průmysl, sklářství či papírenství. Kromě rozšíření seznamu odvětví dojde podle ministra Havlíčka také k mírnému navýšení samotné finanční podpory, což má firmám pomoci lépe absorbovat inflační tlaky v energetice.
Ministr v televizi Nova upozornil, že trend přesouvání provozů mimo Evropu je již realitou. Firmy hledají útočiště v zemích s nižšími provozními náklady, což pro Českou republiku představuje existenční hrozbu. Průmysl tvoří páteř tuzemské ekonomiky a jeho oslabení by mělo řetězový dopad na navazující služby i státní rozpočet. Rozšíření kompenzací je tak vnímáno jako nezbytný obranný val.
Hospodářská strategie: Růst tažený privátním sektorem
Oznámené změny v kompenzacích jsou pevně ukotveny v nové hospodářské strategii, kterou vláda schválila v uplynulých dnech. Tento koncepční dokument se zaměřuje na klíčové pilíře české prosperity, mezi které patří energetika, vzdělávání, výzkum a inovace, ale také výstavba a doprava. Vláda v dokumentu jasně deklaruje, že budoucí hospodářský růst musí stát na aktivitě privátního sektoru, pro který stát připraví stabilní a předvídatelné podmínky.
Přestože průmyslové svazy hodnotí směr strategie kladně, zdůrazňují, že rozhodující bude až její reálná implementace. Právě zde se však názory politické scény rozcházejí. Zatímco vládní tábor vnímá strategii jako odrazový můstek pro modernizaci země, opozice upozorňuje na řadu trhlin, které mohou její úspěch zhatit. Kritika směřuje především k finančnímu krytí a chybějící podrobné analýze ekonomických dopadů navržených opatření.
Opoziční hlasy, vedené bývalým ministrem průmyslu Lukášem Vlčkem (STAN), poukazují na rozpor mezi ambiciózní strategií a realitou státního rozpočtu. Podle Vlčka strategie sice navazuje na dřívější rozpracované koncepce, ale v praxi ji podkopává například navrhované snížení výdajů na vědu a výzkum či nedostatek financí na bezpečnost a bydlení. Bez dostatečných investic do inovací a vzdělávání může být i rozšíření emisních kompenzací jen dočasným řešením, které problém konkurenceschopnosti pouze oddálí.
Mezinárodní souvislosti a boj o investice
Rozhodnutí české vlády rozšířit podporu průmyslu přichází v době, kdy celá Evropská unie přehodnocuje svou průmyslovou politiku. Tlak Spojených států a Číny na lákání strategických investic nutí členské státy k aktivnějšímu přístupu. Pokud chce Česko zůstat průmyslovým srdcem Evropy, musí vyvážit své klimatické závazky s ekonomickou realitou. Kompenzace za emisní povolenky jsou jedním z mála legálních nástrojů, jak v rámci jednotného trhu pomoci domácím výrobcům.
Debata o efektivitě těchto opatření bude pokračovat i při projednávání státního rozpočtu ve Sněmovně. Ministr Havlíček je však přesvědčen, že investice do udržení průmyslu se státu vyplatí skrze daně a odvody, které tyto firmy generují. Rozšíření systému na 36 odvětví je vnímáno jako jasný signál investorům, že stát má zájem na dalším rozvoji tradiční výroby a nehodlá se jí vzdát ve prospěch zemí s nižšími nároky na ekologii.
V následujících měsících bude klíčové sledovat, jak rychle se podaří administrativní proces rozšíření kompenzací spustit. Pro mnoho firem, které balancují na hraně ziskovosti, může být rychlost výplaty podpory rozhodující pro jejich další setrvání v České republice. Vláda sází na to, že kombinace nové hospodářské strategie a cílených kompenzací vytvoří dostatečný polštář pro transformaci českého průmyslu na nízkoemisní a vysoce efektivní model.
