Vodní elektrárny na vltavské kaskádě letos výrazně omezily výrobu elektřiny kvůli dlouhodobému suchu a nízkým průtokům vody. Jejich současná produkce dosahuje pouze 40 až 50 % dlouhodobého průměru, což omezuje jejich schopnost pokrývat spotřebu elektřiny zejména v době nejvyšší odběrové špičky.

Situace souvisí s postupným úbytkem vody v přehradních nádržích. Kromě samotného sucha se na poklesu hladin podílí také potřeba udržovat minimální průtoky v řekách. Provozovatelé tak musí část dostupné vody využívat k zachování průtoků a nemohou ji v plném rozsahu směřovat přes turbíny vodních elektráren.

Výrazné omezení je patrné například u vodního díla Vrané, odkud nyní do Prahy odtéká pouze 28 metrů krychlových vody za sekundu. Dvě soustrojí tamní elektrárny přitom dokážou společně zpracovat až 180 metrů krychlových za sekundu. Dostupný průtok je tedy výrazně nižší než technická kapacita elektrárny.

Podobná situace panuje také na Orlíku. Elektrárna může při současném přítoku přibližně 15 metrů krychlových za sekundu využít maximálně stejné množství vody, a její výroba se proto snížila na méně než polovinu původní úrovně.

Skupina ČEZ (CEZ) musí nižší produkci z vltavských vodních elektráren nahrazovat jinými zdroji. Významnou roli přitom hraje především přečerpávací elektrárna Dalešice na Třebíčsku.

Nízké průtoky výrazně omezují výrobu elektřiny

Všechny vodní elektrárny ČEZ na Vltavě zůstávají v provozu, jejich výroba je ale kvůli současným hydrologickým podmínkám výrazně omezená. Nízký objem vody protékající řekou znamená, že turbíny nemohou pracovat na výkon odpovídající jejich technickým možnostem.

Dobře je to vidět právě na elektrárně Vrané. Její dvě soustrojí mají společnou průtokovou kapacitu až 180 metrů krychlových za sekundu, aktuálně však z nádrže odtéká jen 28 metrů krychlových za sekundu. Elektrárna tak využívá pouze malou část své maximální kapacity.

Ještě výraznější omezení představuje situace na Orlíku. Při přítoku kolem 15 metrů krychlových za sekundu může elektrárna zpracovávat právě jen tento objem vody. Výroba elektřiny se proto proti původnímu stavu dostala pod polovinu.

Podobné problémy postihují také další vodní elektrárny v jižních Čechách. Mezi ně patří Lipno I, Lipno II, Hněvkovice a Kořensko. Tyto zdroje nyní využívají především vodu potřebnou k zajištění minimálních průtoků v řekách.

Jejich výroba je proto oproti běžným podmínkám nižší o desítky procent. Celkově se tak produkce vodních elektráren na Vltavě pohybuje jen na 40 až 50 % dlouhodobého průměru.

Omezená výroba má dopad i na způsob, jakým jsou vodní elektrárny využívány v rámci energetické soustavy. Za běžných podmínek mohou rychle reagovat na změny spotřeby a dodávat elektřinu během odběrových špiček. Aktuálně ale kvůli nedostatku vody nemohou takové dodávky garantovat.

ČEZ nahrazuje chybějící výkon z jiných zdrojů

Nižší výroba na Vltavě neznamená, že by chybějící elektřina zůstala bez náhrady. ČEZ ji doplňuje z jiných zdrojů svého portfolia, především prostřednictvím přečerpávací elektrárny Dalešice.

Přečerpávací elektrárny mají schopnost reagovat na změny v elektrizační soustavě a dodávat výkon v době zvýšené spotřeby. V současné situaci tak pomáhají nahrazovat část výkonu, který kvůli omezeným průtokům nemohou poskytnout elektrárny na Vltavě.

Samotné omezení produkce ale ukazuje, jak významně jsou vodní zdroje závislé na aktuální hydrologické situaci. Na rozdíl od některých jiných typů elektráren je jejich dostupný výkon přímo svázán s množstvím vody v nádržích a řekách.

Dlouhodobé sucho současně vytváří tlak na správu přehrad. Voda není potřebná pouze pro výrobu elektřiny, ale také pro udržování minimálních průtoků, zásobování řek a stabilizaci vodních poměrů v krajině.

Právě proto se část vody z nádrží vypouští i v období, kdy přítok zůstává nízký. Tento proces postupně snižuje hladiny přehrad, což může dále omezovat prostor pro výrobu elektřiny.

Současná situace proto není jen otázkou jednotlivých elektráren. Odráží širší problém dlouhodobě nepříznivých hydrologických podmínek v části České republiky.

Kraje kvůli suchu upravují pravidla pro odtok vody

Na Vltavě a Labi ve středních Čechách už platí stav nedostatku vody. Krajská komise pro sucho umožnila kvůli dlouhodobě nepříznivé hydrologické situaci snížit minimální odtok z Vltavské kaskády u vodního díla Vrané.

Za běžných podmínek činil minimální odtok 35 metrů krychlových za sekundu. Nově může být po omezenou dobu snížen až na 20 metrů krychlových za sekundu.

Opatření má platit do 30. dubna příštího roku a jeho hlavním cílem je zpomalit pokles hladiny na Slapské přehradě a případně také na Orlíku. Nižší odtok znamená, že větší množství vody může zůstat v nádržích.

Podobně reagoval také Jihočeský kraj, který vyhlásil stav sucha pro celý region. Toto opatření mimo jiné usnadňuje rozhodování o manipulaci s odtokem z vodních nádrží.

Za běžných podmínek by se k případným změnám muselo vyjadřovat více institucí a celý proces by mohl trvat několik dní. Při vyhlášeném stavu sucha se využívá zkrácené řízení.

Správce povodí může ve spolupráci s krajem upravit odtok prakticky okamžitě, pokud je to vzhledem k aktuální hydrologické situaci potřeba. To umožňuje rychleji reagovat na další pokles průtoků nebo hladin přehrad.

Sucho tak ovlivňuje nejen samotnou výrobu elektřiny, ale také způsob řízení celé vodní soustavy. Prioritou je v současnosti zachování dostatečných zásob vody a minimálních průtoků, což přirozeně omezuje množství vody dostupné pro výrobu elektřiny.

Pokud budou nízké přítoky pokračovat, zůstane výroba vodních elektráren omezená. Současný stav zároveň ukazuje význam diverzifikace energetických zdrojů, protože nižší produkci z vodních elektráren musí systém nahrazovat z jiných částí energetického mixu.