Jak investují nejbohatší lidé v Asii a kam se stěhují bohatí Číňané

Od nemovitostí ke kryptoměnám

Nejbohatší obyvatelé Asie rozšiřují okruh aktiv, do nichž ukládají majetek. Podle Alvina Leeho, singapurského šéfa Malayan Banking Berhad (1155.KL) , se nadále soustředí jak na finanční nástroje, tak na fyzická aktiva, především nemovitosti a drahé kovy.

Výrazné místo v jejich portfoliích si podle Leeho udržuje zlato (GC=F) . Jeho cenu v době rozhovoru uváděl zdroj kolem 4 400 dolarů za troyskou unci. Přestože kov ustoupil z rekordních hodnot dosažených dříve v letošním roce, ve srovnání s historickými úrovněmi zůstává jeho cena vysoko.

Lee uvedl, že růst ceny zlata posílil jeho roli uchovatele hodnoty v očích movitých klientů. Zájem se přitom netýká pouze finančních produktů navázaných na drahé kovy. Bohatí klienti pořizují také zlato ve fyzické podobě, což se projevuje v pohybu kovu mezi hlavními finančními centry.

Vedle jedné z nejstarších forem ukládání majetku se však asijští ultrabohatí otevírají také novějším kategoriím. Lee zaznamenává rostoucí zájem o digitální aktiva a kryptoměny, který přichází především od mladších členů bohatých rodin.

Tento posun souvisí také s převodem majetku mezi generacemi. Rodiny s velmi vysokým čistým jměním se podle Leeho intenzivně zabývají předáním vlastnictví a správy majetku ze starší generace na mladší. Právě rozdílný přístup jednotlivých generací rozšiřuje spektrum využívaných finančních i fyzických aktiv.

Kapitál a zlato se vracejí do Singapuru

Singapur si podle Leeho zachovává silné postavení při správě majetku, který jeho vlastníci drží mimo domovské země. Současný konflikt na Blízkém východě podle něj přispívá k návratu části peněz, jež v minulosti odešly ze Singapuru do Dubaje.

Stejným směrem se přesouvá také fyzické zlato. Lee uvedl, že zásilky tohoto kovu putují z Dubaje do Singapuru v objemech, které jsou z historického pohledu nezvykle vysoké. Tento přesun doprovází návrat části soukromého kapitálu do singapurského finančního systému.

Regionální a globální krize mají podle Leeho tendenci ovlivňovat Singapur přímo i nepřímo. Městský stát popsal jako bezpečný přístav, jehož postavení vychází ze stabilní vlády, ochrany duševního vlastnictví a místního daňového prostředí.

Tyto charakteristiky podle něj podporují zájem zahraničních vlastníků majetku o singapurské služby. Pohyb peněz a drahých kovů mezi Dubají a Singapurem zároveň ukazuje, jak geopolitický vývoj mění rozmístění soukromého bohatství mezi jednotlivými finančními centry.

Čínský majetek míří do malajsijských měst

Vedle návratu kapitálu do Singapuru zaznamenává Maybank také rostoucí zájem čínských klientů o sousední Malajsii. Podle Leeho jsou stále otevřenější nejen tamním investicím, ale také přesunu podnikatelských aktivit nebo celých rodin.

Ve srovnání se Singapurem podle něj hraje roli rozdílná úroveň ocenění majetku. Čínští kupující pořizují v Malajsii více nemovitostí jak pro vlastní potřebu, tak pro provoz svých podniků. Poptávka se proto netýká pouze rezidenčních objektů, ale také prostor souvisejících s obchodní činností.

Mezi hlavní cíle tohoto zájmu patří Kuala Lumpur. Lee vedle malajsijské metropole jmenoval rovněž Malakku a Penang. Posledně uvedený region byl podle něj mezi čínskými kupujícími vyhledávaný již dříve, zatímco Kuala Lumpur a Malakka nyní rovněž zaznamenávají příliv čínského kapitálu do realit.

Rozsah majetkové základny v Číně dokládá březnový globální žebříček bohatství Hurun. Podle něj měla Čína 1 110 miliardářů, což byl nejvyšší počet ze všech sledovaných zemí. Spojené státy se v témže přehledu umístily za ní s rovným tisícem miliardářů.

Přesuny mezi Čínou, Malajsií, Singapurem a Dubají tak zahrnují několik různých typů majetku. Zatímco Singapur přijímá zpět část finančního kapitálu a fyzického zlata, malajsijská města registrují podle Leeho více čínských nákupů nemovitostí určených k osobnímu i firemnímu využití.