Klíčové body
- Overlay Shares Large Cap Equity ETF dosáhl za posledních 12 měsíců distribučního výnosu 10,5 %.
- Průměrný roční celkový výnos fondu od jeho vzniku v roce 2019 činil 17,2 %.
- Fond využívá put opce, nese však vyšší náklady a větší riziko při poklesu trhu.
Dva fondy s odlišným zdrojem příjmů
Pasivně spravovaný Schwab U.S. Dividend Equity ETF (SCHD) soustřeďuje portfolio do stovky amerických společností, které vyplácejí dividendy a zároveň je postupně zvyšují. Distribuční výnos fondu za posledních 12 měsíců činil 3,1 %.
To odpovídalo přibližně trojnásobku výnosu širšího amerického trhu, jejž reprezentuje index S&P 500 (^GSPC) . Společnosti zastoupené v SCHD zvyšovaly své dividendy průměrným ročním tempem 9,4 procenta. Výsledky fondu tak tvoří kombinace pravidelně vypláceného příjmu a změn hodnoty držených akcií.
Aktivně spravovaný Overlay Shares Large Cap Equity ETF (OVL) používá jinou konstrukci. Jeho distribuční výnos za posledních 12 měsíců dosáhl 10,5 %, tedy více než trojnásobku úrovně SCHD.
Od založení v roce 2019 vykázal OVL průměrný roční celkový výnos 17,2 %. Ve stejném srovnání činil výnos indexu S&P 500 přibližně 16,2 % a u SCHD dosáhl 13,8 procenta. Celkový výnos zahrnuje pohyb ceny podílu i vyplacené distribuce.

Příjem vytváří strategie s put opcemi
OVL kombinuje přímou expozici vůči americkým akciím s opční strategií. Část sledující trh drží prostřednictvím Vanguard S&P 500 ETF (VOO) , zatímco příjmovou složku vytváří takzvaný put credit spread.
Fond vypisuje put opce na index S&P 500 s realizační cenou pod aktuální tržní úrovní. Současně nakupuje další put opci s ještě nižší realizační cenou, která omezuje maximální ztrátu z dané opční pozice. Rozdíl mezi přijatým a zaplaceným opčním prémiem vytváří čistý kredit.
Tento příjem fond používá k měsíčním distribucím podílníkům. Jejich výše však nemusí být v jednotlivých obdobích stejná, protože závisí mimo jiné na podmínkách opčního trhu a výsledku uzavřených pozic.
Odlišný přístup používají například JPMorgan Equity Premium Income ETF (JEPI) nebo JPMorgan Nasdaq Equity Premium Income ETF (JEPQ) . Tyto fondy vytvářejí příjem prostřednictvím call opcí. Jejich vypsání omezuje část růstu nad realizační cenou, zatímco konstrukce OVL založená na put opcích horní hranici růstu přímo nestanovuje.

Vyšší náklady doprovází větší citlivost na pokles
Opční překryv přidává OVL další expozici vůči poklesu trhu. Pokud se index dostane pod realizační cenu vypsané put opce, pozice začne vytvářet ztrátu. Tu omezuje nakoupená put opce s nižší realizační cenou, přesto může fond během výrazného výprodeje zaznamenat větší pokles.
Rozdíl mezi oběma fondy je patrný také v jejich velikosti. OVL spravuje aktiva v objemu přibližně 411 milionů dolarů, zatímco majetek pod správou SCHD dosahuje 112 miliard dolarů. SCHD je tedy podle uvedených údajů zhruba 270krát větší.
Výrazně se liší rovněž nákladovost. Roční poměr nákladů OVL činí 0,79 procenta, u pasivně spravovaného SCHD jde o 0,06 procenta. Rozdíl dosahuje 0,73 procentního bodu a souvisí také s aktivní správou a provozem opční strategie.
SCHD vytváří distribuce primárně z dividend stovky společností ve svém portfoliu. OVL naproti tomu kombinuje pohyb indexu S&P 500 s opčním prémiem. Vyšší vykázaný příjem OVL tak vychází z odlišného mechanismu a doprovází jej jiné rozložení nákladů i rizik než u dividendového fondu.

