Prezidentka Evropské centrální banky Christine Lagarde během vystoupení na evropském zasedání Trilaterální komise ve Vídni vyslala jasný signál: měnová politika není a nemůže být nástrojem k řešení rostoucích dluhů evropských vlád.
Ve svém projevu varovala před tím, aby se centrální banky dostávaly pod politický tlak a financovaly státní dluh, což by podle ní ignorovalo historická poučení a otevřelo dveře k dlouhodobým ekonomickým rizikům.
Lagardeová připomněla, že napětí mezi politikou a centrální bankou se nejčastěji objevuje v obdobích, kdy je veřejný dluh mimořádně vysoký – a právě v takové situaci se nachází řada evropských zemí dnes. Zdůraznila, že i když je pochopitelné, že vlády hledají způsoby, jak si ulevit od tlaku rostoucích výdajů, očekávat, že to za ně vyřeší měnová politika, je nejen chybný předpoklad, ale také nebezpečný precedent.
Politické tlaky a volání po obnovení nákupů aktiv
Nejvýraznější politický tlak v posledních týdnech přichází z Francie. Lídr krajní pravice Jordan Bardella nedávno prohlásil, že je třeba „otevřít diskusi“ s Evropskou centrální bankou o francouzském dluhu. Ještě dál zašla jeho předchůdkyně Marine Le Penová, která vyzvala ECB k obnovení programu kvantitativního uvolňování, aby financoval klimatické investice.
Lagardeová na tato volání reagovala nepřímo, ale jednoznačně: ECB se nesmí stát institucí, která nahrazuje práci vlád v oblasti fiskální odpovědnosti. Připomněla, že jakmile se jednou vytvoří očekávání, že centrální banka bude financovat veřejné výdaje, tlak tento krok opakovat nebo rozšiřovat časem jen roste. V prostředí vysokého dluhu je to podle ní obzvlášť riskantní.
Podobné hlasy se neozývají jen z Paříže. Také italští představitelé opakovaně volají po snížení sazeb či po dalším uvolňování prostředí, aby si Itálie poradila s nákladnými fiskálními závazky. Lagardeová i další členové bankovní rady však dlouhodobě apelují na to, aby vlády místo spoléhání na centrální banku konečně zintenzivnily vlastní reformy a konsolidační úsilí.
Výdaje, růst a ztracené roky prosperity
V projevu Lagardeová upozornila, že Evropa se již nemůže vyhýbat nutným krokům podporujícím ekonomickou aktivitu. Zopakovala, že další roky odkládání klíčových opatření by znamenaly pokračování ztracené prosperity – a tedy slabší konkurenceschopnost celého regionu.
Podle ní musí vlády posílit fiskální disciplínu, snížit růst dluhu a zároveň více investovat do oblastí, které mají potenciál přinést dlouhodobý ekonomický růst. To zahrnuje zejména výdaje podporující produktivitu či klíčové strategické cíle. Zároveň však varovala před představou, že jde o investice, které by měla financovat měnová politika – odpovědnost za jejich zajištění leží výhradně na jednotlivých státech.
V tomto kontextu také připomněla, že evropská fiskální pravidla obsahují flexibilitu, kterou mnoho zemí nevyužívá. Umožňují například určité dodatečné výdaje, pokud jsou zaměřeny na zlepšení dlouhodobého ekonomického výkonu. Lagardeová tak nepřímo kritizovala státy, které fiskální prostor vytvářejí jen minimálně, a přesto očekávají, že měnová politika „přikryje“ zbytek jejich potřeb.
Společný evropský postup a nutnost produktivního cyklu
Lagardeová svůj projev zakončila výzvou ke sdružování evropských zdrojů a k větší koordinaci. Podle ní by Evropa měla hledat způsoby, jak podpořit pozitivní ekonomický cyklus, ve kterém produktivní výdaje zvyšují růst produktivity a následně i celkový potenciál ekonomik eurozóny. Právě tento mechanismus by podle ní mohl evropský sociální model upevnit a postavit na stabilnější, dlouhodobě udržitelný základ.
Zároveň připomněla, že bez takového posunu bude Evropa nadále čelit tlaku, který se bude projevovat ve slabším růstu, vyšší závislosti na vnějších faktorech a dlouhodobém ztrácení konkurenceschopnosti vůči rychlejší světové ekonomice. Měnová politika podle ní může stabilizovat inflaci a podporovat cenovou stabilitu, ale nemůže nahradit strukturální reformy ani fiskální zodpovědnost.
Lagardeová tak vyslala jasný vzkaz: odpovědnost za řešení dluhových problémů neleží na centrální bance, ale na vládách samotných. A pokud Evropa nechce v dalších letech zaostávat, musí začít konat rychleji, cíleněji a s větší odvahou než doposud.
