Radikální řez dodavatelskými řetězci

Evropská unie v současnosti dokončuje plány na bezprecedentní legislativní zásah, který má evropské společnosti donutit k radikální restrukturalizaci jejich nákupních procesů. Cílem je povinný nákup kritických komponent od minimálně tří různých dodavatelů, což představuje přímou reakci na nebezpečně se prohlubující závislost celého bloku na Číně. Podle dvou vysoce postavených unijních představitelů obeznámených se situací dopadnou nová pravidla primárně na hrstku strategicky klíčových sektorů.

Mezi nejvíce zasažené obory bude patřit chemický průmysl a výroba průmyslových strojů. Právě tyto sektory si v posledních měsících opakovaně stěžovaly na dramatický nárůst levného čínského importu, který hrubě narušuje tržní rovnováhu. Připravované návrhy navíc přicházejí jako strategická odveta za nedávné exportní restrikce Pekingu, jež se zaměřily na klíčové technologické uzly a suroviny.

Základním pilířem nového zákona bude stanovení striktních nákupních stropů. Očekává se, že maximální objem dodávek od jednoho jediného dodavatele bude omezen na třicet až čtyřicet procent celkové potřeby daného podniku. Zbývající část nezbytných komponent bude muset být zajištěna od minimálně dvou dalších nezávislých subjektů, přičemž legislativa výslovně zakáže, aby všichni tito dodavatelé pocházeli ze stejné země.

Eurokomisař pro obchod Maroš Šefčovič se tímto krokem snaží primárně zkrotit hrozivý obchodní deficit bloku, který v současnosti dosahuje astronomické výše jedné miliardy eur denně. Cílem je rovněž izolovat evropské firmy od situací, kdy Peking využívá mezinárodní obchod jako geopolitickou zbraň. Názorným příkladem tohoto rizika bylo loňské náhlé zastavení některých evropských linek na výrobu automobilů poté, co Čína zavedla nekompromisní kontroly na vývoz vzácných zemin a dalších nepostradatelných součástek.

Ochranná cla jako štít proti asijské dominanci

Podle unijních činitelů plánuje Šefčovič bleskovou ofenzivu v podobě represivních cel, která by měla okamžitě zasáhnout dovoz čínských chemikálií a strojírenských produktů. Tento krok má zastavit dramatickou vlnu importu, jež doslova paralyzuje evropské výrobce a posílá je do existenčních problémů. Vysoce postavený úředník Evropské komise varoval, že v mnoha oblastech se starý kontinent stává na čínském exportu postupně zcela závislým.

Tato závislost má však svou skrytou cenu, a proto je podle Komise nezbytné okamžitě zdvojnásobit úsilí o diverzifikaci. Čínské masivní investice do výrobních kapacit, které jsou podle zpráv Mezinárodního měnového fondu podporovány extrémně vysokými státními dotacemi, představují bezprostřední a akutní hrozbu pro samotnou podstatu evropské průmyslové základny. Asijská supervelmoc naopak tvrdí, že rozsah její průmyslové politiky je účelově zveličován.

Čínská vláda se proti chystaným krokům ostře ohradila s tím, že Evropská unie pod pláštíkem takzvané spravedlivé hospodářské soutěže ve skutečnosti pouze prosazuje tvrdý protekcionismus. Unijní představitelé nicméně upozorňují, že plány jsou zatím v rané fázi příprav. Klíčovým milníkem bude zasedání Komise věnované výhradně vztahům s Čínou, které je naplánováno na 29. května. Pokud komisaři najdou shodu, detailní návrh by mohl být následně schválen lídry EU na klíčovém summitu koncem června.

Selhání tradičních nástrojů a globální přesah

Nová legislativa však nebude namířena výhradně proti Číně. Jak upozornil další z unijních úředníků, řada strategických surovin a chemických vstupů pochází z drtivé většiny pouze z několika málo zemí. Typickým příkladem je helium, které se dováží primárně ze Spojených států a Kataru, nebo kobalt, jehož dodávky jsou kriticky závislé na Demokratické republice Kongo a Indonésii. Brusel se proto pokusí využít svou rozsáhlou síť dohod o volném obchodu s více než sedmdesáti zeměmi k vybudování zcela nových investičních a dodavatelských řetězců.

Jako precedens může posloužit loňský postup v ocelářském průmyslu. Evropská unie tehdy navrhla zvýšení cel na ocel až na padesát procent a současně snížila kvóty s nízkými cly na polovinu. Tento drastický krok měl ochránit odvětví, které se smrsklo na svou historicky nejmenší velikost. Úředníci naznačují, že by nyní mohli přidělit vyšší kvóty spolehlivým partnerům a naopak je disproporčně omezit pro rizikové aktéry, čímž by se maximalizoval dopad právě na čínské producenty.

Tradiční antidumpingové a antisubvenční nástroje se totiž ukázaly jako zcela neadekvátní. Vyžadují vyčerpávající vyšetřování podle pravidel Světové obchodní organizace, což může trvat až dva dlouhé roky. Běžná cla navíc mohou pouze dorovnat úroveň způsobené škody. Čínské společnosti, těžící z diametrálně nižších provozních nákladů, dokážou tyto přirážky snadno absorbovat a své produkty nadále prodávat se ziskem.

Týmy Komise pro ochranu obchodu jsou navíc pod enormním tlakem kvůli bezprecedentnímu množství stížností. Zástupci chemického sektoru hlásí rekordní počty podnětů a varují, že celé odvětví se nachází v bodě zlomu. Úředníci přiznávají, že na prošetření všech případů nebudou mít čas ani lidské zdroje, přičemž během dvouletého čekání může Evropa ztratit celé průmyslové obory. Záchranná opatření, aktivovaná náhlým nárůstem dovozu, proto mají trvat pět let, aby průmysl získal nezbytný prostor k nadechnutí a obnovení své globální konkurenceschopnosti.