Důsledky blízkovýchodního napětí a přetrvávající závislost

Světová ekonomika se i nadále nachází v pevném sevření fosilních paliv. Navzdory masivnímu globálnímu úsilí o přechod na zelenou energii a miliardovým investicím do obnovitelných zdrojů zůstává závislost na tradičních surovinách zcela zásadní a nezpochybnitelná. Geopolitický konflikt na Blízkém východě navíc v posledních měsících tvrdě zasáhl mezinárodní dodavatelské řetězce a vytvořil na trhu obrovskou, těžko zacelitelnou trhlinu. Podle generálního ředitele společnosti Shell (SHEL) , Waela Sawana, chybí v současné chvíli globálnímu trhu ohromující jedna miliarda barelů této strategické suroviny.

Tento masivní výpadek nelze vyřešit ze dne na den, a to ani za pomoci strategických rezerv. Vrcholný představitel britského energetického gigantu je pevně přesvědčen, že plné zotavení z tohoto produkčního šoku potrvá řadu měsíců. Jeho pesimistické odhady navíc nejsou ojedinělé, neboť se o ně opírají i další vlivní manažeři a analytici z oboru. Trh s komoditou, jakou je ropa (CL=F) , tak čelí bezprecedentnímu tlaku, který nedává prostor pro rychlý optimismus či brzké uvolnění napětí.

Vysoké ceny energií se proto zdají být novou normou, která s námi ještě nějakou dobu zůstane a bude diktovat tempo světového obchodu. Pokud se navíc blízkovýchodní konflikt protáhne nebo dále eskaluje, situace se může ještě dramaticky zhoršit. Nedostatek paliv na globální scéně tak vytváří vysoce specifické tržní prostředí plné nejistoty. V této napjaté atmosféře se však otevírají mimořádně zajímavé příležitosti pro vybranou skupinu energetických akcií, které mohou z aktuálního deficitu a cenové prémie výrazně těžit.

Konzervativní defenziva prostřednictvím integrovaných gigantů

Zvýšené ceny energií pochopitelně představují silný vítr do plachet pro všechny korporace, které se zabývají těžbou ropy a zemního plynu. V tomto ohledu hrají prim především integrovaní energetičtí giganti, kteří disponují masivním kapitálem a globálním dosahem. Tyto kolosy, mezi něž vedle zmíněného Shellu patří také ExxonMobil (XOM) a Chevron (CVX) , těží ze svého vysoce komplexního a provázaného obchodního modelu.

Jejich obrovská strukturální výhoda spočívá v tom, že surovinu nejen těží z hlubin země, ale zároveň zajišťují její bezpečný transport a následnou technologicky náročnou rafinaci. Tato vertikální diverzifikace v rámci jednoho obrovského dodavatelského řetězce jim poskytuje značnou odolnost vůči lokálním šokům. Všichni tito hráči profitují z vysokých cen ropy, avšak pro portfoliové manažery představují různé úrovně atraktivity. Chevron se v tomto přísném srovnání jeví jako pravděpodobně nejlepší defenzivní volba na trhu.

Tato americká korporace se může pochlubit dividendovým výnosem ve výši 3,9 %, čímž suverénně a s přehledem překonává své hlavní konkurenty v podobě Shellu i Exxonu. Chevron navíc dokazuje svou bezkonkurenční finanční sílu tím, že každoročně po celá desetiletí spolehlivě navyšuje svou dividendu. Tím jasně demonstruje schopnost úspěšně proplouvat celým energetickým cyklem, od boomu po recesi, a přitom kontinuálně odměňovat své věrné akcionáře.

Pro dlouhodobé investory představuje tato strategie relativně konzervativní způsob, jak participovat na současných vysokých cenách ropy bez podstupování extrémních rizik. Trpělivý kapitál totiž musí racionálně akceptovat nevyhnutelnou realitu, že ceny energií nakonec dříve či později klesnou ze svých současných maxim. Integrovaní giganti však dokážou díky své obrovské robustnosti a diverzifikovaným příjmům tyto budoucí propady mnohem lépe absorbovat.

Americká nezávislost a agresivnější sázky na růst

Pokud však agresivnější investoři hledají přímější způsob, jak maximalizovat své zisky z extrémně drahé ropy, musí se poohlédnout po společnostech operujících mimo oblasti zasažené konfliktem. Mnohem bezprostřednějšími beneficienty současné napjaté situace jsou firmy, které se soustředí výhradně na samotnou produkci ropy a zemního plynu. Do této specifické kategorie takzvaných upstream společností patří draví hráči jako Diamondback Energy (FANG) a Devon Energy (DVN) .

Obrovským strategickým bonusem těchto specializovaných těžařů je jejich striktní a výhradní zaměření na domácí americký trh. Díky této geografické orientaci jsou jejich produkční kapacity a dodávky zcela izolovány od geopolitických otřesů a logistických nočních můr na Blízkém východě. Finanční projekce obou firem jsou přitom při současných vysokých cenách komodit více než lákavé. Managementy sebevědomě odhadují, že při stabilní ceně 90 dolarů za barel ropy dokážou generovat patnáctiprocentní výnos z volného peněžního toku.

Společnost Devon Energy jde ve svých finančních modelech ještě o krok dále a kalkuluje se situací při ceně 110 dolarů za barel, kdy by její výnos explodoval až na fantastických 21 %. S těmito čistě produkčními společnostmi se však neoddělitelně pojí specifická a velmi výrazná rizika. Na rozdíl od integrovaných gigantů mají totiž jejich akcie tendenci reagovat na jakékoliv výkyvy cen energií mnohem dramatičtěji a s větší amplitudou. Ačkoliv jde o výborně řízené podniky, které v minulosti jednoznačně prokázaly schopnost přežít inherentní cyklické výkyvy v odvětví, jejich cenné papíry zůstávají vysoce volatilní.