Nečekaný zásah amerického ministerstva financí na trhu se státními dluhopisy vyvolal mezi investory pochybnosti, zda fiskální a měnová politika Spojených států nezačínají směřovat opačnými směry. Ministr financí Scott Bessent oznámil, že ministerstvo nejméně zdvojnásobí nákupy dlouhodobých amerických státních dluhopisů, právě ve chvíli, kdy se Federální rezervní systém snaží dostat zvýšenou inflaci zpět pod kontrolu.

Krok ministerstva přišel poté, co náklady na dlouhodobé financování americké vlády vystoupaly na nejvyšší úroveň za 19 let. Bessent se tak snaží podpořit americký dluhopisový trh, jehož velikost dosahuje přibližně 32 bilionů dolarů, a zmírnit tlak na dlouhodobé výnosy.

Investoři však upozorňují, že tato strategie může být v rozporu s prioritami Fedu. Pokud by zvýšené nákupy dluhopisů skutečně vedly k poklesu dlouhodobých úrokových sazeb, mohly by snížit také sazby hypoték a další náklady na financování. Výsledkem by bylo uvolnění finančních podmínek a podpora ekonomické aktivity právě v době, kdy část představitelů centrální banky uvažuje o opačném kroku – tedy o zvýšení úrokových sazeb s cílem zpomalit inflaci.

Situace zvyšuje pozornost před pátečním vystoupením šéfa Fedu Kevina Warshe na každoroční konferenci centrálních bankéřů v Jackson Hole ve Wyomingu. Trhy od něj očekávají nejen vysvětlení dalšího směřování měnové politiky, ale také reakci na rostoucí napětí mezi přístupem centrální banky a ministerstva financí.

Ministerstvo financí chce snížit dlouhodobé výnosy

Bessentův plán reaguje na prudký růst dlouhodobých výnosů amerických státních dluhopisů. Náklady na financování se v posledních měsících zvyšovaly kvůli obavám z inflace, rostoucího objemu veřejných půjček a rozsáhlého vydávání dluhu spojeného s financováním investic do infrastruktury pro umělou inteligenci.

Ministerstvo financí proto plánuje zvýšit zpětné odkupy dlouhodobých státních dluhopisů na nejméně 4 miliardy dolarů. Cílem je vytvořit dodatečnou poptávku po těchto cenných papírech a tím omezit tlak na jejich výnosy.

Samotný zásah zatím přinesl pouze omezenou reakci trhu. Výnosy amerických dluhopisů na oznámení reagovaly relativně mírně. Důležitější než okamžitý dopad je však podle investorů precedent, který takový krok vytváří. Pokud ministerstvo financí začne aktivně usilovat o ovlivňování tržních výnosů, může vzniknout dojem, že vláda není spokojena s cenami vytvářenými samotným trhem.

Bessent po oznámení zásahu uvedl, že růst nákladů na financování americké vlády podle něj neodpovídá základním ekonomickým fundamentům. Právě tento pohled se však dostává do přímého kontrastu s přístupem Fedu.

Warsh naopak zdůrazňuje význam ekonomických dat a tržních cen. Investoři se podle něj mají při rozhodování více řídit skutečným vývojem ekonomiky a finančních trhů, nikoli čekat na detailní výhled centrální banky ohledně budoucího vývoje úrokových sazeb.

Fed pod jeho vedením zároveň omezuje používání takzvaného forward guidance, tedy předběžného naznačování budoucího směřování měnové politiky. Warsh minulý měsíc uvedl, že vyšší výnosy státních dluhopisů odrážejí ekonomické změny, které mohou ukazovat na potřebu vyšších úrokových sazeb. Centrální banka se podle něj snaží nezasahovat do signálů, které vytváří samotný trh.

Fed čelí tlaku kvůli inflaci na úrovni 3,7 %

Rozdílné strategie ministerstva financí a centrální banky jsou výraznější kvůli současnému inflačnímu prostředí. Poslední údaj ukázal, že inflace ve Spojených státech dosahuje 3,7 %, zatímco dlouhodobým cílem Fedu zůstává 2 %.

Warsh proto přijíždí do Jackson Hole pod tlakem investorů i některých dalších představitelů centrální banky, aby jasněji popsal, za jakých okolností by byl ochoten podpořit další zvýšení úrokových sazeb.

Debata uvnitř Fedu už není pouze teoretická. Při červencovém hlasování měnového výboru podpořili zvýšení úrokových sazeb tři jeho členové. Také někteří další regionální představitelé Fedu následně uvedli, že by podpořili zvýšení nákladů na financování o čtvrt procentního bodu.

Pokud by se ministerstvu financí podařilo prostřednictvím nákupů dlouhodobých dluhopisů snížit výnosy, mohlo by to působit přesně opačným směrem. Pokles dlouhodobých sazeb by mohl zlevnit hypotéky a další úvěry a následně podpořit spotřebu i ekonomickou aktivitu. Fed přitom uvažuje o zpřísnění finančních podmínek právě proto, aby inflační tlaky omezil.

Napětí zvyšují také ekonomické důsledky války Trumpovy administrativy s Íránem. Konflikt přispěl k růstu nákladů pro spotřebitele i podniky a tím ještě více komplikuje snahu centrální banky přiblížit inflaci k jejímu dvouprocentnímu cíli.

Bessent a Warsh přitom nejsou osobně vzdálení představitelé dvou institucí. Pravidelně se setkávají a jejich vztahy jsou považovány za korektní. Oba jsou navíc spojováni s investorem Stanleym Druckenmillerem, který je jejich dlouholetým profesním mentorem. Ani tato blízkost však nemění skutečnost, že strategie Fedu a ministerstva financí se nyní stále obtížněji slučují.

Obavy rostou také kvůli možné fiskální dominanci

Diskuse se postupně přesouvá od samotného zásahu na dluhopisovém trhu k širší otázce nezávislosti měnové politiky. Trumpova administrativa usiluje o nižší náklady na financování před listopadovými volbami do Kongresu, což zvyšuje obavy, že by se tlak na pokles úrokových sazeb mohl přenést také na centrální banku.

Pokud by ministerstvo financí nedokázalo prostřednictvím vlastních nákupů dostatečně omezit růst dlouhodobých výnosů, mohlo by podle kritiků narůstat očekávání, že se do procesu zapojí také Fed.

Takový vývoj by mohl vyvolat obavy z takzvané fiskální dominance, kdy měnová politika začne brát výraznější ohled na potřeby vlády při správě a financování veřejného dluhu. Centrální banka by se v takovém případě nerozhodovala výhradně na základě inflace, zaměstnanosti a dalších ekonomických ukazatelů, ale také s ohledem na náklady obsluhy státního dluhu.

Právě proto bude Warshovo vystoupení v Jackson Hole sledováno mimořádně pozorně. Očekává se, že vysvětlí důvody omezenější komunikace Fedu a pokusí se přesvědčit trhy, že centrální banka dokáže pokračovat v boji proti inflaci a postupně ji vrátit směrem k 2% cíli.

Současná situace však investorům vytváří komplikovaný obraz. Na jedné straně Fed zdůrazňuje, že tržní ceny mají odrážet ekonomickou realitu a že centrální banka nechce tyto signály zbytečně narušovat. Na druhé straně ministerstvo financí tvrdí, že současné výnosy neodpovídají fundamentům, a přímo vstupuje na trh s cílem ovlivnit dlouhodobé náklady na financování.

Výsledkem je dojem, že Fed a americké ministerstvo financí táhnou každý jiným směrem. Zatímco centrální banka se snaží zabránit tomu, aby zvýšená inflace zakořenila v ekonomice, ministerstvo financí hledá cestu ke snížení dlouhodobých úrokových sazeb. Právě tento rozpor se může stát jedním z hlavních témat další fáze americké hospodářské politiky.