Neustálá práce nemusí vést k lepším výsledkům.

Výzkumy naznačují, že aktivity mimo zaměstnání mohou podporovat dlouhodobou výkonnost, schopnost zvládat překážky i odolnost vůči vyhoření. Podobný přístup využívají také Warren Buffett, Richard Branson nebo šéf Microsoftu (MSFT) Satya Nadella.

Každý z nich přitom tráví volný čas jiným způsobem. Nadella dlouhodobě zdůrazňuje zkušenosti z kriketu, který mu pomohl pochopit týmovou spolupráci a leadership. Branson věnuje několik hodin denně fyzickým aktivitám a Buffett je známý svou zálibou v bridži, který podle něj představuje mimořádně účinný trénink mozku.

Společným prvkem není konkrétní aktivita, ale schopnost pravidelně přesunout pozornost mimo hlavní profesní oblast. Právě tato změna může být důležitá pro udržení vysokého výkonu v horizontu let nebo desetiletí.

Úspěch nemusí vyžadovat stoprocentní specializaci

Představa, že mimořádných výsledků lze dosáhnout pouze maximálním soustředěním na jediný cíl, má své limity. Několik rozsáhlých studií ukazuje, že širší spektrum zkušeností může mít v určitých situacích pozitivní vztah k dlouhodobým výsledkům.

Studie více než 5 000 podnikatelů sledovaných během 15 let zjistila, že startupy zakladatelů, kteří si při rozjezdu podnikání ponechali své zaměstnání, měly o 33 % nižší pravděpodobnost neúspěchu než podniky lidí, kteří se okamžitě rozhodli věnovat nové firmě naplno.

Podobný princip se objevuje ve sportu. Výzkum zahrnující více než 6 000 sportovců ukázal, že špičkoví atleti se v mladším věku často věnovali více sportům a specializovali se až později. Brzké zaměření na jedinou disciplínu tedy není jedinou cestou k vrcholovým výsledkům.

Zajímavá souvislost se objevila také ve vědě. Výzkum publikovaný v Creativity Research Journal zjistil, že držitelé Nobelovy ceny byli téměř třikrát častěji spojeni s aktivitami mimo svou hlavní profesní oblast než srovnávaní vědci bez tohoto ocenění. Mezi jejich zájmy patřila hudba, herectví, kreativní psaní, malování nebo práce se dřevem.

Tyto výsledky samy o sobě neznamenají, že koníček automaticky způsobí vyšší profesní úspěšnost. Ukazují však, že mimořádná výkonnost a široké spektrum aktivit se nemusí vzájemně vylučovat.

Důležitá je především dlouhodobá udržitelnost. Náročné kariéry, podnikání nebo profesionální sport vyžadují nejen intenzivní úsilí, ale také schopnost toto úsilí udržet po dlouhou dobu. Pokud vysoké pracovní tempo skončí vyhořením, jeho dlouhodobý přínos se výrazně snižuje.

Správný koníček může posilovat odolnost

Výzkum zaměřený na udržitelnost kariéry poukazuje na koncept self-efficacy, tedy přesvědčení člověka o vlastní schopnosti zvládat úkoly a překonávat problémy. Vyšší míra této sebedůvěry může podporovat ochotu přijímat nové výzvy, vytrvat při komplikacích a rychleji se zotavit po neúspěchu.

Koníčky mohou právě tuto schopnost posilovat. Člověk získává prostředí mimo zaměstnání, kde se může učit nové dovednosti, zaznamenávat pokrok a zažívat úspěch bez přímého spojení se svou profesní výkonností.

Ne každý koníček však funguje stejně. Výzkum upozorňuje na dva důležité faktory – podobnost s hlavním zaměstnáním a míru vážnosti, s jakou člověk aktivitu vykonává.

Pokud je volnočasová aktivita příliš podobná každodenní práci, nemusí poskytovat potřebnou psychickou změnu. Programátor, který po pracovní době pokračuje několik hodin ve vývoji dalších aplikací, například používá velmi podobné schopnosti jako během zaměstnání.

Druhým faktorem je tlak na výkon. Rekreační běh může poskytovat odpočinek a pocit postupného zlepšování. Pokud se však stejná aktivita změní v intenzivní přípravu na maraton pod tři hodiny, přibudou tréninkové cíle, povinnosti a tlak na výsledek.

Podobně může účetnímu prospívat pěstování růží, dokud se z něj nestane další soutěžní disciplína. Právník může relaxovat u deskových her, ale efekt se může změnit, pokud se začne intenzivně připravovat na šachové turnaje a výsledky se stanou významnou součástí jeho identity.

Ideální kombinací proto může být aktivita, která je dostatečně odlišná od zaměstnání a současně spojená s relativně nízkými sázkami.

Buffett trénuje mozek, Nadella čerpá z kriketu

Přístupy známých podnikatelů a manažerů tento princip ilustrují různými způsoby. Warren Buffett dlouhodobě hraje bridž, který vyžaduje neustálé vyhodnocování nových informací a přizpůsobování strategie měnící se situaci.

Pro Buffetta představuje bridge především mentální aktivitu odlišnou od každodenního řízení investic a podniků v rámci Berkshire Hathaway (BRK-B) . Současně ale zachovává prvky rozhodování, pravděpodobnosti a strategického uvažování.

Satya Nadella zase spojuje část svého přístupu k vedení lidí se zkušenostmi z kriketu. Sport mu podle jeho vlastních vyjádření pomohl pochopit význam týmové spolupráce, upřednostnění společného výsledku a schopnosti dostat z ostatních lidí jejich nejlepší výkon.

Richard Branson využívá především fyzickou aktivitu. Několik hodin věnovaných pohybu podle něj paradoxně nezkracuje čas dostupný pro práci, protože vyšší množství energie následně zlepšuje jeho produktivitu během zbytku dne.

Podobný princip se může uplatnit i mimo vrcholový management. Podnikatel, který má pouze svou firmu, může postupně spojit prakticky celou vlastní identitu s výsledky podnikání. Každý problém firmy se pak stává osobním problémem a prostor pro psychické odpoutání se zmenšuje.

Odlišná aktivita vytváří druhou oblast, ve které lze získávat zkušenosti, sociální kontakty nebo jednoduše odpočívat od pracovních problémů. Z dlouhodobého hlediska může právě schopnost pravidelně měnit prostředí podporovat udržitelnost kariéry.

Nejde tedy o maximalizaci počtu koníčků ani o další optimalizaci každé hodiny volného času. Pokud se z koníčku stane další oblast, ve které člověk musí neustále podávat špičkový výkon, může ztratit část svého původního přínosu.

Důležitější je vytvořit protiváhu k hlavní profesní činnosti. Čím více se koníček podobá zaměstnání, tím menší tlak na výsledky by měl obsahovat. A čím soutěživější a náročnější aktivita je, tím větší smysl může dávat její odlišnost od každodenní práce.