Rozdílná měnová politika podporuje dolar

Japonská měna se na hlavních devizových trzích vyvíjí rozdílně. V rámci měnového páru americký dolar/japonský jen (JPY=X) jen oslabuje, zatímco vůči euru naopak posiluje. Za pohybem stojí kombinace rozdílných očekávání ohledně úrokových sazeb, vývoje výnosů dluhopisů a změn ve využívání měn při carry obchodech.

Poptávku po americkém dolaru podporuje podle zdrojového textu síla americké ekonomiky, zájem o americká aktiva a záměr Federálního rezervního systému pokračovat v cyklu zvyšování úrokových sazeb. Zápis ze zářijového zasedání měnového výboru Fedu uváděl, že další zvýšení sazby z federálních fondů by mohlo být vhodné ke konci roku.

Termínový trh v době popisované zdrojem připisoval říjnovému zvýšení amerických sazeb pravděpodobnost 19 procent. Pro prosincový termín dosahovala pravděpodobnost 86 procent. U Bank of Japan činily odpovídající hodnoty pět a 70 procent.

Z těchto údajů vycházelo očekávání, že obě centrální banky mohou se změnou sazeb vyčkat až do závěru roku. Rozpětí mezi výnosy amerických a japonských dluhopisů by tak zůstalo široké, což se promítá do kurzu dolaru vůči jenu. Rychlejší růst výnosů ve Spojených státech navíc zvýrazňuje rozdíl mezi oběma ekonomikami.

Americká účast na intervencích zůstala omezená

Do vývoje kurzu zasáhla také jednání o koordinovaných měnových intervencích. Spojené státy se však podle dostupných informací zapojily pouze v omezeném rozsahu. Fed uvedl, že k nákupům jenů nepoužil vlastní prostředky a vystupoval jen jako zástupce amerického ministerstva financí.

Ministr financí Scott Bessent už dříve popsal účast svého resortu na zásazích na devizovém trhu jako nominální. Hlavní finanční náklady tak neslo Japonsko. Během jednoho měsíce do 26. srpna mělo na prodeje dolaru proti jenu vynaložit přibližně 97,5 miliardy dolarů.

Debata Washingtonu a Tokia o společném postupu přispěla k omezení spekulativních pozic proti jenu. Efekt však nebyl trvalý. Hedgeové fondy se po dvoutýdenní přestávce vrátily k čistým krátkým pozicím v japonské měně, tedy k převaze pozic počítajících s jejím oslabením.

Dalším zdrojem tlaku je vývoj energetického trhu. Ropa Brent (BZ=F) se podle zdrojového textu držela nad hranicí 100 dolarů za barel. Japonsko je na dovozu energetických surovin závislé, a cenové výkyvy proto ovlivňují náklady tamních podniků i poptávku po zahraničních měnách.

V průzkumu agentury Reuters označilo 37 procent respondentů volatilitu ropného trhu za hlavní hrozbu pro japonské společnosti. Kurzové výkyvy uvedlo 21 procent dotázaných a vyšší úrokové sazby Bank of Japan označilo za největší riziko 19 procent účastníků průzkumu.

Euro přebírá roli měny pro carry obchody

Část podpory získává jen ze změny přístupu investorů k financování carry obchodů. Při této strategii se prostředky získávají v měně s nižšími úrokovými náklady a přesouvají do aktiv nesoucích vyšší výnos. Tuto roli tradičně zastával především jen, stále častěji se však podle zdroje využívá také euro.

Na jednotnou evropskou měnu doléhá francouzská fiskální krize, která vede k odlivu kapitálu. Měnový pár euro/japonský jen (EURJPY=X) se v důsledku toho propadl na nejnižší úroveň od listopadu. Jen tak proti euru posiluje navzdory tomu, že vůči americkému dolaru ztrácí.

Důvěru v euro oslabují také výzvy francouzských politiků, aby Evropská centrální banka snížila úrokové sazby. Zdroj tuto situaci přirovnává k dřívějšímu tlaku Donalda Trumpa na šéfa Fedu Jeroma Powella. Výsledkem je rozdílný výkon japonské měny vůči dvěma hlavním protějškům: dolar podporují americké sazby a výnosy, zatímco euro zatěžují fiskální a politické faktory ve Francii.