Japonsko dohání zpoždění v cloudové infrastruktuře

Japonské podniky se během první vlny cloud computingu držely převážně vlastních serverů a k přesunu dat do externích center přistupovaly zdrženlivě. Podle Hisashiho Arakawy, který vede investice do japonských akcií ve společnosti Aberdeen Investments, proto země vstupuje do nové etapy budování infrastruktury pro umělou inteligenci s výrazným odstupem.

Rozdíl ukazují také údaje International Data Center Authority. Japonský hrubý domácí produkt odpovídá přibližně jedné sedmině výkonu ekonomiky Spojených států, využití datových center měřené v gigawattech však dosahuje pouze jedné sedmnáctiny americké úrovně. Japonsko je přitom čtvrtou největší ekonomikou světa.

Nové projekty během tohoto měsíce představily americká společnost Anthropic a výrobce výpočetní techniky Dell Technologies (DELL) . Každý z nich počítá s investicemi v řádu několika miliard dolarů. Anthropic spolupracuje s NTT (9432.T) , zatímco partnerem Dellu je místní energetická skupina Jera.

Vlastní plán pro japonský trh předložila v červnu také investiční společnost Blackstone (BX) . Její záměr má objem 30 miliard dolarů. Příliv kapitálu souvisí mimo jiné s postojem vlády premiérky Sanae Takaičiové, která označila infrastrukturu pro umělou inteligenci za jednu z priorit země.

Vláda chce zrychlit povolování, limitem zůstává elektřina

Kabinet letos v létě oznámil patnáctiletý strategický investiční plán v hodnotě 2,3 bilionu dolarů. Infrastruktura spojená s umělou inteligencí patří mezi jeho 17 priorit. Podpora státu se má podle Noriakiho Saita z Global X Japan soustředit zejména na odstraňování překážek při povolování projektů, především v oblasti výroby elektřiny.

Odpor veřejnosti vůči výstavbě datových center má být podle Keiichiho Matsumota z organizace Japan U.S. Venture Ecosystem slabší než v některých jiných zemích. Takaičiová navíc spojuje ukládání dat na domácím území s národní bezpečností, a to v době rostoucího počtu kybernetických útoků a incidentů souvisejících s umělou inteligencí.

Přes vysokou hustotu obyvatelstva má Japonsko rozsáhlé opuštěné venkovské oblasti. Neil Newman z tokijské poradenské společnosti Astris Advisory upozorňuje, že více než 90 procent obyvatel žije ve městech. Řídce osídlené regiony tak poskytují prostor pro rozsáhlé technologické areály mimo hlavní aglomerace.

Výraznějším omezením je dostupnost elektřiny. Japonsko nemá vlastní významné zdroje fosilních paliv a před havárií elektrárny Fukušima v roce 2011 plánovalo pokrývat jadernou energií polovinu výroby. Dnes je její podíl nižší než deset procent. Vláda počítá s návratem části jaderných kapacit ve 30. letech, jejich opětovné spouštění však závisí také na postojích místních samospráv.

Hokkaidó láká prostorem, větrem a chladnějším klimatem

Projekty společností Anthropic a Dell se zaměřují na metropolitní pás mezi Tokiem a Ósakou. Dalším centrem výstavby se však stává severní ostrov Hokkaidó. Ten kombinuje rozsáhlé volné plochy, dostupnost větrné energie a nižší průměrné teploty, které snižují energetické nároky na chlazení serverů.

Na Hokkaidu připravují projekty mimo jiné telekomunikační a technologická skupina SoftBank Group (9984.T) a společnost Eurus Energy. Podle Arakawy by se celková kapacita japonských datových center mohla během několika příštích let zdvojnásobit.

Rozšiřování infrastruktury se již promítá do zakázek elektrotechnických dodavatelů. Arakawa v této souvislosti uvedl společnosti Kraftia (1944.T) a Kandenko (1942.T) . V tomto segmentu podle něj objednávky rostou dvouciferným tempem a trh se rychle rozšiřuje.

Součástí dodavatelského řetězce jsou také výrobci zařízení pro elektrárny a přenosové soustavy. Mitsubishi Heavy Industries (7011.T) vyrábí turbíny pro generátory spalující zemní plyn. Daihen (6622.T) a Fuji Electric (6504.T) dodávají mimo jiné transformátory a další energetická zařízení.

Sumitomo Electric Industries (5802.T) se zaměřuje na optické kabely, které propojují servery a jednotlivé části datových center. Konkrétnější rozsah státní podpory má ukázat rozpočet očekávaný do konce roku, v němž vláda přiřadí jednotlivým strategickým prioritám částky v jenech.