Luxusní sektor zasáhl ústup širší klientely

Akcie luxusních společností v průběhu roku 2026 souhrnně odepsaly přibližně 30 procent. Na odvětví doléhá několik souběžných vlivů, především slabší poptávka zákazníků, kteří si drahé zboží kupují jen příležitostně a během pandemie výrazně podpořili prodeje módních domů.

Majetnější domácnosti ve Spojených státech sice podporuje dlouhotrvající růst finančních trhů a zhodnocování nemovitostí, dopad vysokých životních nákladů je však mezi zákazníky s nižšími příjmy podstatně citelnější. Jejich rozpočty zatížilo několik let kumulované inflace, která omezila výdaje na kabelky, doplňky, oblečení a další luxusní produkty.

Další zátěž představuje slabší hospodářský vývoj v Číně, která byla v minulosti jedním z hlavních zdrojů růstu celého odvětví. Nejistotu zvyšují také války na Ukrajině a Blízkém východě. Kombinace těchto faktorů podle analýzy TD Cowen znamená, že podmínky pro výraznější oživení široké poptávky zůstávají omezené.

Dvě třetiny amerických výdajů pocházejí od aspirujících zákazníků

Takzvaní aspirující zákazníci podle analytičky Jonny Kimové z TD Cowen zajišťují přibližně 65 procent amerických výdajů za luxusní zboží. V peněžním vyjádření může jít až o 70 miliard dolarů. Právě tato skupina je přitom vůči zdražování a vyšším běžným nákladům nejzranitelnější.

Výraznou expozici vůči této klientele mají značky Louis Vuitton, Dior a Gucci. První dvě patří do skupiny LVMH Moët Hennessy Louis Vuitton SE (MC.PA) , zatímco Gucci ovládá Kering SA (PPRUY) . Vývoj jejich prodejů je proto ve velké míře spojen s tím, zda se k nákupům vrátí širší vrstva spotřebitelů.

Rozložení amerických útrat současně ukazuje nepoměr mezi počtem bohatých zákazníků a jejich významem pro tržby. Lidé s ročními příjmy nejméně 150 tisíc dolarů tvoří pouze 22 procent kupujících, připadá na ně však výrazně více než třetina všech výdajů za luxusní zboží ve Spojených státech.

Nejbohatší klientela je méně závislá na krátkodobých změnách životních nákladů. Luxusní domy zaměřené na tuto skupinu proto nemusejí v takové míře rozšiřovat okruh zákazníků prostřednictvím nižších cen, což by mohlo oslabit exkluzivitu značky. Rozdíly v příjmovém složení klientely se tak promítají i do rozdílného vývoje jednotlivých částí sektoru.

Šperky vykazují menší závislost na středněpříjmové klientele

Ve srovnání s kabelkami a módními doplňky se prodej šperků více opírá o zákazníky z nejvyšších příjmových skupin. Ceny komodity zlato (GC=F) sice podle zdrojového textu ustoupily, poptávka po špercích však zůstává odolnější než v některých dalších kategoriích luxusního zboží.

Do této části trhu patří švýcarská Compagnie Financière Richemont SA (CFR.SW) , vlastník značky Cartier. Společnost působí v segmentu, který podporuje přesun části výdajů od kabelek a koženého zboží ke šperkům. Tento posun se podle TD Cowen objevuje napříč několika příjmovými skupinami.

Odlišný obchodní model využívá internetový prodejce luxusní módy LuxExperience B.V. (LUXE) , jenž vlastní platformu Mytheresa. Firma rozšířila své podnikání převzetím společnosti Net-a-Porter. Analýza v této souvislosti poukazuje na její marže a dopad integrace získaného podniku na hospodaření.

Mezi menší veřejně obchodované společnosti v sektoru patří také Ermenegildo Zegna N.V. (ZGN) . Italská módní skupina rozšiřuje přímý prodej koncovým zákazníkům, čímž zvyšuje podíl vlastních distribučních kanálů. Také u ní zůstávají podle analýzy marže pevné, přestože celý luxusní sektor v roce 2026 čelí výraznému poklesu tržních hodnot.