Problémem je, že jakkoli může být hegemonie nespokojivá, alternativy vypadají ještě hůře.
Americký dolar se již téměř sto let těší postavení dominantní světové měny, ale v posledních letech se toto postavení začíná viditelně otřásat. Podle bývalého prezidenta Donalda Trumpa by ztráta dolarového hegemonu byla „stejně vážná jako prohrát válku“. Paradoxem však je, že právě Trumpova nepředvídatelná a konfrontační politika by mohla být katalyzátorem této ztráty. Důvěra v dolar jako globální měnu není dána jen ekonomickou silou USA, ale také důvěrou v jejich stabilitu, spolehlivost a schopnost spolupráce – hodnoty, které během Trumpova prezidentství utrpěly výrazné šrámy.
Obchodní války se spojenci, zpochybňování mezinárodních závazků a využívání ekonomických sankcí jako geopolitického nástroje vedou k otázce, zda svět může i nadále považovat USA za spolehlivého správce globální měny. Přestože by se mnozí aktéři na světové scéně rádi od dolaru odpoutali, alternativy zůstávají nedokonalé, a to jak z hlediska politického, tak ekonomického.
Dolar stále dominuje, ale podíl klesá
Z objektivního hlediska USA neslábnou jako svého času Británie – jejich podíl na globálním HDP podle MMF v roce 2024 činil 26 %, téměř stejně jako v roce 1980. Spojené státy navíc nadále dominují ve vojenské síle, technologických inovacích a disponují nejhlubšími kapitálovými trhy na světě. Na konci roku 2024 bylo 58 % světových měnových rezerv drženo v dolarech, zatímco euro tvořilo pouze 20 %.
Přesto je zřejmý pozvolný pokles dominance dolaru. V roce 1999 byl podíl dolaru 71 %, od té doby se stabilně snižuje. Dnes je 81 % obchodního financování, téměř polovina mezinárodních dluhopisů a přeshraničních pohledávek stále denominována v dolarech – ale trend může být vratný, pokud USA přestanou naplňovat svou roli globálního garanta stabilního systému.
Ekonom Charles Kindleberger kdysi definoval, že světová ekonomika potřebuje hegemonní moc, která je ochotna a schopna poskytovat klíčové veřejné statky – otevřené trhy, stabilní měnu a záchrannou síť v krizi. Pokud USA tuto roli přestanou plnit, může to otevřít dveře nové fázi globální měnové nestability.
Alternativy k dolaru: neuspokojivé a rizikové
Teoreticky by roli dolaru mohla převzít čínská měna renminbi. Čína je druhou největší ekonomikou světa, ale její měna naráží na zásadní překážky: kapitálové kontroly, nelikvidní trhy a autoritářský režim, který upřednostňuje politickou kontrolu nad ekonomickou otevřeností. Navíc je Čína sama často viněna z ekonomického nátlaku vůči slabším státům, což snižuje její věrohodnost jako důvěryhodného emitenta globální měny.
Druhou možností je euro, které je likvidní a stabilní měnou. Jeho problémem ale zůstává politická roztříštěnost eurozóny – absence fiskální unie a různá hospodářská výkonnost jednotlivých členských států brání tomu, aby bylo euro vnímáno jako plně spolehlivá alternativa. Ačkoli si euro zachovává určitou přitažlivost v době, kdy USA ztrácí důvěryhodnost, v dobách silné Ameriky zůstává v jejím stínu.
Kromě těchto dvou tradičních kandidátů se objevují také alternativní vize, například myšlenka globální měny nebo dominance kryptoměn. Tyto koncepty jsou však zatím buď příliš abstraktní, nebo technologicky nezralé – a především neschopné poskytnout základní veřejné statky, které svět od hegemonní měny očekává.
Možné scénáře vývoje měnového systému
V tuto chvíli se rýsují tři realistické scénáře vývoje globálního měnového systému:
- Transformace Číny nebo eurozóny – pokud by došlo k zásadním změnám v oblasti finanční transparentnosti, otevřenosti a politické stability, mohly by tyto měny převzít roli globálního lídra. To je však v krátkodobém horizontu nepravděpodobné.
- Multipolární měnový svět – více měn by dominovalo v různých regionech nebo sektorech. Taková konfigurace by však byla nestabilní a náchylná k výkyvům, protože síťové efekty preferují koncentraci – všichni chtějí obchodovat v té měně, kterou používá většina.
- Zachování dominance dolaru – navzdory nedokonalostem zůstane dolar hlavní měnou z prostého důvodu: žádná lepší alternativa zatím neexistuje. Tato dominance však může být udržitelná jen tehdy, pokud se Spojené státy opět stanou důvěryhodným a předvídatelným globálním aktérem.
Jednooký král mezi slepými
Pokud by USA dokázaly obnovit svou vizi globální spolupráce a poskytovat potřebné veřejné statky, mohly by i nadále udržet svou měnovou hegemonii. V opačném případě hrozí, že svět se od dolaru pomalu odkloní, i když jen v omezené míře. Nedokonalost alternativ – čínský autoritářský model nebo evropská roztříštěnost – hraje dolaru do karet. V nejhorším případě se globální systém rozštěpí a přiblíží nepředvídatelnosti meziválečného období, které bylo poznamenáno měnovými krizemi, protekcionismem a nestabilitou.
Dolar tak zůstává v čele světových měn ne proto, že by byl bez chyb, ale protože všechny ostatní možnosti jsou ještě horší. Jak říká závěrečné přirovnání: „V království slepých je králem jednooký.“ Otázkou však zůstává, jak dlouho může takový král vládnout, pokud ztratí důvěru těch, které vede.
