Příběh vrtné plošiny Alula, která v září po dlouhé cestě z Číny dorazila do venezuelského regionu jezera Maracaibo, dokonale ilustruje křehký stav tamního energetického sektoru. Když toto obří zařízení proplouvalo jen pár centimetrů pod mostem spojujícím město Maracaibo s ropnými poli na východním pobřeží, vyvolalo to mezi místními obyvateli a dělníky vlnu nadšení. Ti totiž kvůli americkým sankcím neviděli příjezd nového vrtného zařízení celá léta. Naděje se však rychle střetla s realitou, když plošina narazila do ropovodu ukrytého ve spleti 20 000 kilometrů potrubí pod hladinou. Následný únik ropy trval měsíce, než mohly být provedeny opravy, a nárůst produkce je od té doby jen minimální.

Tento incident slouží jako varovný signál pro zahraniční energetické společnosti, jako je americký gigant Chevron, které se snaží rychle expandovat ve Venezuele a realizovat krátkodobé projekty na zvýšení těžby. Každý krok vpřed s sebou na tomto trhu často přináší řadu nových komplikací. Kromě amerických hráčů mají v zemi své zájmy i další zahraniční společnosti, včetně španělského Repsolu, italské ENI, francouzské Maurel&Prom a čínské China National Petroleum Corp.

Politický obrat a investiční plány

Americký prezident Donald Trump vyjádřil přání, aby americké firmy investovaly $100 miliard do obnovy ropného průmyslu, který trpěl 20 lety zanedbávání, špatného řízení a podinvestování za vlády socialistických prezidentů Huga Cháveze a Nicoláse Madura. Washington začal uvolňovat sankce od své vojenské intervence na začátku ledna vydáním několika generálních licencí, které energetickým společnostem umožňují vyvážet, dovážet, investovat a provozovat ropné a plynové projekty v této členské zemi OPEC.

Americký ministr energetiky Chris Wright tento měsíc v Caracasu uvedl, že v nadcházejících měsících očekává „dramatický nárůst“ venezuelské produkce. Ropné hlavní město Houston a venezuelské regiony mezitím mobilizují síly v očekávání ropné horečky a obchodních příležitostí, které nabízí jedna z největších rekonstrukcí v historii energetiky. Rozsahem jde o úsilí srovnatelné s pracemi na zvýšení produkce v Iráku po druhé válce v Zálivu nebo s rehabilitací kuvajtských ropných polí zapálených iráckým vůdcem Saddámem Husajnem.

Potenciál růstu produkce

Podle dvou vedoucích pracovníků společností s aktivy v regionu by počáteční expanze mohla vést k tomu, že jihoamerická země přidá až 500 000 barelů denně k těžbě ropy, a to v horizontu pouhých šesti měsíců. V současné době se produkce pohybuje kolem 1 milionu barelů denně. Tento optimistický scénář však závisí na schopnosti průmyslu překonat logistické a technické překážky, které léta devastovaly místní infrastrukturu.