Stres na pracovišti dosahuje rekordních hodnot.

Podle zprávy State of the Global Workplace 2026 společnosti Gallup uvedlo 44 % zaměstnanců po celém světě, že během běžného dne zažívají výrazný stres. Schopnost zvládat psychickou zátěž se proto stále více dostává mezi dovednosti, které mohou rozhodovat nejen o pracovním výkonu, ale také o dlouhodobém fungování v náročném prostředí.

Podobný obrázek přinášejí také další data. Gallupův Negative Experience Index, který sleduje každodenní stres, smutek a obavy, se podle zprávy State of the World’s Emotional Health 2025 dostal na nejvyšší úroveň za více než deset let. Mezi regiony, které se v těchto statistikách pravidelně umisťují vysoko, patří Spojené státy, Kanada, Austrálie a Nový Zéland.

Rostoucí psychická zátěž zároveň otevírá otázku, proč někteří lidé dokážou dlouhodobě fungovat i ve velmi stresujícím prostředí, zatímco jiní postupně směřují k vyčerpání nebo vyhoření.

Za tradiční odpověď bývá považována vytrvalost a schopnost pokračovat navzdory problémům. Samotné odhodlání ale nemusí stačit. Důležitější roli může hrát emoční odolnost, tedy schopnost včas rozpoznat vlastní psychický stav, přizpůsobit se změnám a pracovat se stresem dříve, než začne výrazně ovlivňovat rozhodování a každodenní fungování.

Stres je potřeba zachytit dříve, než přeroste v problém

Jedním ze základních předpokladů emoční odolnosti je pravidelná sebereflexe. Lidé mají často tendenci věnovat vlastním myšlenkám a emocím pozornost až ve chvíli, kdy už začínají negativně ovlivňovat jejich výkon nebo osobní život.

Problémem je, že zvládnutí stresu bývá podstatně jednodušší v jeho počátečních fázích než po několika měsících nahromaděného tlaku. Pokud člověk dlouhodobě ignoruje napětí a únavu, samotné potlačování emocí jejich příčinu neodstraňuje.

V pracovním prostředí navíc může být schopnost pokračovat bez ohledu na psychickou zátěž vnímána jako známka vysokého nasazení. Dlouhodobé přehlížení vlastního stavu však může postupně omezovat energii a schopnost soustředění, které jsou důležité právě při náročném rozhodování.

Sebereflexe proto nemusí znamenat složité změny každodenního režimu. Může mít podobu meditace, zapisování vlastních myšlenek nebo jednoduše pravidelného vyhodnocování toho, jak člověk reaguje na pracovní tlak.

Význam této schopnosti může růst také v době, kdy jsou lidé zvyklí hledat odpovědi prostřednictvím vyhledávačů a nástrojů umělé inteligence. Neustálé hledání vnějšího řešení může vést k tomu, že člověk věnuje méně pozornosti vlastním signálům upozorňujícím na to, že určitá strategie přestává fungovat nebo že se jeho psychická kondice zhoršuje.

Pozornost věnovaná pozitivním momentům může pomáhat zvládat tlak

Druhou součástí emoční odolnosti je schopnost vědomě vnímat pozitivní události. Neznamená to ignorovat problémy nebo předstírat, že stresující situace neexistují. Jde spíše o rozšíření pozornosti tak, aby negativní události nebyly jedinou věcí, na kterou se člověk soustředí.

Pozitivní a negativní zkušenosti totiž mohou existovat současně. Náročné období může doprovázet pocit dosaženého pokroku a období ztráty zase silnější pocit blízkosti s ostatními lidmi.

Jedním z nástrojů, které lze v tomto směru využít, je pravidelné vědomé vyhodnocování věcí, za které je člověk vděčný. Takový přístup může pomoci narušit stav, kdy je pozornost dlouhodobě zaměřena především na možné hrozby a problémy.

Praktickou možností je jednoduché večerní zhodnocení dne. Člověk si může vybrat tři drobné věci, které se během dne podařily, a zamyslet se nad tím, proč dopadly dobře.

Nejde přitom o snahu nahradit negativní zkušenosti pozitivním myšlením. Smyslem je zabránit tomu, aby stres postupně zúžil pozornost pouze na problémy a neúspěchy. Právě schopnost vnímat vedle rizik také dostupné zdroje, úspěchy a příležitosti může být důležitou součástí fungování pod dlouhodobým tlakem.

Odolnost nestojí pouze na jednotlivci

Třetím důležitým prvkem je kvalita mezilidských vztahů. Emočně odolní lidé nepřistupují k vlastnímu psychickému zdraví pouze jako k individuálnímu projektu, který musí zvládnout bez pomoci ostatních.

Význam vztahů dlouhodobě ukazuje Harvard Study of Adult Development, rozsáhlý výzkum zaměřený na lidské štěstí a kvalitu života. Jedním z jeho zásadních zjištění je, že mezi nejvýznamnější předpoklady dlouhodobého zdraví a spokojenosti patří kvalita mezilidských vztahů, nikoli pouze majetek, společenské postavení nebo inteligence.

Tento princip může být zvlášť důležitý ve vysoce stresujícím pracovním prostředí. Lidé, kteří dokážou dlouhodobě zvládat vysoké nároky, nemusí veškerou zátěž nést sami. Naopak využívají své sociální vazby a v období zvýšeného tlaku se od ostatních automaticky neizolují.

V době rostoucí osamělosti tak může nabývat na významu také takzvaná sociální kondice. Podobně jako fyzická kondice vyžaduje pravidelnou péči, je potřeba dlouhodobě investovat také do kvalitních a hlubších vztahů.

Fungující síť lidí, kteří si dokážou vzájemně poskytovat podporu, může být důležitá zejména v okamžiku, kdy pracovní prostředí začne být příliš náročné nebo se výrazně zvýší odpovědnost a tlak na výkon.

Emoční odolnost proto není pouze schopností vytvořit si „silnější kůži“ a pokračovat bez ohledu na okolnosti. Jde spíše o soubor návyků umožňujících rozpoznat stres včas, pracovat s vlastní pozorností a nesnažit se zvládat veškerou zátěž izolovaně.

V prostředí, kde podle Gallupu výrazný každodenní stres pociťuje 44 % světové pracovní síly, mohou právě tyto schopnosti získávat stále větší význam. Výhodu nemusí mít lidé, kteří dokážou stres nejdéle ignorovat, ale ti, kteří ho dokážou včas zachytit a vhodně na něj reagovat.