Vyšší dluhopisové výnosy mění poměr sil

Růst výnosu desetiletých amerických státních dluhopisů nad pětiprocentní hranici zesílil tlak na akcie vyhledávané kvůli pravidelné výplatě dividend. Dopad je patrný zejména u fondů soustředěných na zavedené dividendové společnosti a regulované veřejné služby.

ProShares S&P 500 Dividend Aristocrats ETF (NOBL) odepsal přibližně tři procenta od 15. září, kdy výnos desetiletého amerického dluhopisu poprvé od roku 2007 uzavřel nad pěti procenty. Fond sdružuje společnosti známé dlouhodobou výplatou a zvyšováním dividend.

Za stejné období se hodnota State Street Utilities Sector SPDR ETF (XLU) snížila o čtyři procenta. Tento fond je mezi investory zaměřenými na pravidelný příjem rozšířený kvůli zastoupení společností z odvětví veřejných služeb.

Dividendové tituly bývají na změny úrokových sazeb citlivé, protože jejich peněžní výnos soupeří s výnosem dluhopisů. Jakmile se příjem z dluhových nástrojů zvýší, rozdíl mezi oběma skupinami aktiv se zmenšuje. Část účastníků trhu pak přesouvá kapitál do dluhopisů, jejichž cenové výkyvy a struktura rizik se od akcií liší.

Další zvýšení sazeb americkou centrální bankou by zároveň zvýšilo náklady podniků na obsluhu dluhu. Samotné dividendy mohou zůstat beze změny, dražší financování však může omezovat tempo jejich navyšování. V některých případech může vést také ke snížení vyplácených částek.

Sektor veřejných služeb provází zvýšená aktivita

Na fondu zaměřeném na veřejné služby výrazně vzrostl objem obchodů sázejících na pokles. Podle údajů Goldman Sachs byla medvědí aktivita prostřednictvím krátkých pozic nejvyšší zhruba za šest let. Současně se nákupy call opcí dostaly na nejvyšší úroveň za poslední rok.

Oba údaje nemusí představovat protichůdné sázky. Call opce získávají na hodnotě při růstu ceny podkladového aktiva, a mohou proto sloužit jako zajištění krátkých pozic. Obchodník s pozicí orientovanou na pokles tak může prostřednictvím call opce omezovat dopad případného cenového obratu nebo prudkého uzavírání krátkých pozic.

Vývoj je významný zejména pro americké domácnosti, které používají dividendy k úhradě běžných životních nákladů. Podle zdrojového textu nemá dostatečné penzijní úspory velká část Američanů. Někteří proto drží vyšší podíl akcií, než bývalo v jejich věkové skupině historicky obvyklé.

Tradiční penzijní portfolia přitom bývala sestavena konzervativněji a obsahovala větší podíl dluhopisů. Pokud jejich výnosy zůstanou zvýšené, mohou se pro část investorů stát srovnatelným zdrojem příjmu. Zároveň by se změnilo prostředí posledních tří desetiletí, během nichž po výraznějších akciových poklesech často následovalo zotavení cen.

Opční konstrukce mění podobu peněžního příjmu

Zdrojový text popisuje dvě modelové opční konstrukce spojené s dividendovými fondy. První pracuje s poklesem fondu dividendových aristokratů, který se při ceně 54,60 dolaru nacházel pod dvacetidenním jednoduchým klouzavým průměrem 56,15 dolaru.

Konstrukce zahrnovala listopadovou put opci se strike cenou 54 dolarů a současný prodej listopadové put opce se strike cenou 48 dolarů. Obě opce měly stejnou dobu expirace. Zdroj u transakce uváděl částku přibližně 1,75 dolaru a při ceně fondu 48 dolarů maximální zisk 7,75 dolaru. Zároveň upozornil na nízké objemy obchodování.

Druhá popsaná konstrukce vycházela z prodeje call opcí na již držené podíly. Při ceně fondu veřejných služeb 39,72 dolaru se prosincová call opce se strike cenou 42 dolarů obchodovala přibližně za 65 centů. Pokud by fond při expiraci zůstal pod 42 dolary, prodávajícímu by zůstalo přijaté opční prémium.

Fond v daném okamžiku vykazoval dividendový výnos kolem tří procent a ročně vyplácel 1,21 dolaru na podíl. Při překročení strike ceny však prodej call opce vytváří povinnost dodat podkladové podíly. Alternativou v rámci řízení takové pozice je její uzavření nebo přesun na jiný termín expirace, což může znamenat dodatečné náklady.

Daňový režim obou druhů příjmů se ve Spojených státech liší. Příjem z krátkodobých opčních strategií se zdaňuje sazbou osobní daně z příjmu, zatímco kvalifikované dividendy podléhají sazbě 15 procent. Výsledný peněžní tok proto ovlivňuje nejen vývoj ceny fondu a opční prémium, ale také způsob zdanění.