Trumpovo celní ultimátum končí. Světová ekonomika čeká na verdikt
Devadesátidenní moratorium na nová cla, které zavedl prezident Donald Trump v rámci své strategie „vzájemnosti“, se chýlí ke konci. Do uzavření nových obchodních dohod se Spojenými státy zbývá jen několik hodin, a nejistota, co se stane po vypršení lhůty 9. července ve 00:01 východního času, vyvolává nervozitu napříč globálními trhy. Vzhledem k rozsahu hrozících opatření a Trumpově nevyzpytatelnosti je ve hře stabilita celé světové ekonomiky.
Nejvyšší cla za více než století
Trump v dubnu spustil sérii nejvyšších celních sazeb, jaké USA zavedly za posledních 100 let. Některé daně dosahují až 50 % a podle prezidenta měly přinést „osvobození“ americké ekonomice. Investoři ale zareagovali okamžitě – následoval propad akcií, otřesy na dluhopisovém trhu a všeobecná nejistota. Výsledkem byl tří měsíců trvající odklad, který měl partnerům poskytnout čas na vyjednání dohod. Od té doby většina zboží dováženého do USA podléhá minimálním clům ve výši 10 %.
Situace na trzích se mezitím uklidnila a akciové indexy dosáhly nových rekordů. Inflace zůstala nízká, což podpořilo dojem, že Trumpova taktika může fungovat bez dramatických důsledků. Nicméně, pokud cla po 9. červenci znovu výrazně vzrostou, existuje reálné riziko, že se pozitivní vývoj obrátí.
Jednání s obchodními partnery přinesla zatím pouze tři dohody, z nichž pouze jedna – s Vietnamem – je blízko finalizace. Detaily jsou ale stále nejasné. Přesto administrativa USA tvrdí, že řada dohod je téměř připravena. Současně Trump opakovaně hrozí, že zemím, které se nepřipojí, rozešle diplomatické noty se specifikací nových cel – a to už během několika dnů.
Taktika hrozeb a zmatečných signálů
Američtí představitelé opakovaně naznačují, že se po 9. červenci mohou buď vrátit k dubnovým sazbám, nebo cla ještě zvýšit. V některých případech může být moratorium prodlouženo, pokud daná země jedná „v dobré víře“ – ovšem kritéria tohoto hodnocení zůstávají nejasná.
Prezident sám veřejně prohlašuje, že má širokou volnost v rozhodování. „Můžeme dělat, co chceme,“ uvedl nedávno a dodal: „Rád bych to zkrátil. Rád bych všem poslal dopisy: ‚Gratulujeme, budete platit 25 %.‘“ V pátek pak oznámil, že první dopisy s konkrétními sazbami začne rozesílat během několika dnů. Ty se mají pohybovat v rozmezí od 10 % až po 70 %, což by pro mnohé země znamenalo extrémní zátěž.
Zároveň však prezident naznačuje, že většina opatření nevstoupí v platnost dříve než 1. srpna, čímž si ponechává prostor pro další vyjednávání. Výsledkem je směsice hrozeb, mlžení a politických kalkulací, která vyvolává zmatek mezi investory i zahraničními vládami.
Dohoda s Vietnamem jako model „úlevy“
Jedinou částečně známou dohodou je ta s Vietnamem. Její podmínky stanoví minimální cla ve výši 20 %, což je stále dvojnásobek oproti sazbám během dočasného odkladu. Nicméně ve srovnání s původními dubnovými návrhy, které pro Vietnam počítaly s minimálně 46 %, působí 20 % jako „úleva“. Může to být Trumpova vyjednávací taktika – nejprve hrozit extrémními opatřeními a následně nabídnout „mírnější“ alternativu, která ale ve výsledku znamená zásadní změnu obchodních podmínek.
Cílem je plnit jeden z hlavních slibů Trumpovy kampaně: přesunout výrobu zpět do USA a zvýšit fiskální příjmy pomocí celních sazeb. Jak ale upozorňují ekonomové, podobná strategie může v krátkodobém horizontu přinést nejistotu, zpomalení růstu a narušení dodavatelských řetězců.
Analytici jako Ulrike Hoffmann-Burchardi z UBS však vidí v dohodě s Vietnamem pozitivní signál. Pokud se tento přístup stane standardem, může přispět k větší srozumitelnosti a stabilitě obchodních vztahů. „Obchodní rizika zůstanou, ale jakmile bude Trumpova taktika jasněji čitelná, dopad na trhy by mohl oslabit,“ uvedla v nedávné analýze.
Zůstává otázkou, zda Trump skutečně preferuje ekonomickou stabilitu před maximalistickými celními požadavky. Blížící se volby v roce 2026 mu navíc mohou sloužit jako motivace ke kompromisu – alespoň z pohledu trhů.
Trumpův celní maraton se v posledních týdnech a měsících drží v centru dění… Na konci dne můžeme říct, že nás všechny drží americký prezident tak trochu za rukojmí.
