Regionální expanze skupiny amerických správců aktiv daleko předstihuje růst místního sektoru.
Američtí správci aktiv, vedení společnostmi BlackRock (BLK), Vanguard a JPMorgan Asset Management (JPM), v posledním desetiletí dramaticky zvýšili svůj vliv v Evropě a Velké Británii. Podle údajů ISS Market Intelligence vzrostla jejich spravovaná aktiva z 2,2 bilionu dolarů v roce 2014 na 4,9 bilionu dolarů v květnu 2024. Tento růst výrazně převyšuje tempo expanze místních konkurentů – britský sektor spravovaných fondů ve stejném období posílil z 1,2 bilionu na 2 biliony dolarů, zatímco francouzský trh narostl z 870 miliard na 1,5 bilionu dolarů. Německo a Švýcarsko zaznamenaly zhruba dvojnásobný růst na 1,4 bilionu dolarů. Data zahrnují podílové fondy a ETF, avšak nepočítají produkty peněžního trhu, fondy fondů či soukromé trhy.
Vzestup pasivního investování a tržní síla amerických hráčů
Popularita levných indexových a ETF fondů byla klíčovým motorem růstu. BlackRock dnes v Evropě a Británii spravuje 1,4 bilionu dolarů v těchto produktech, Vanguard – který vstoupil na londýnský trh teprve v roce 2009 – ovládá 442 miliard dolarů. Podle ISS tři největší americké skupiny kontrolují polovinu trhu amerických správců aktiv v regionu. Zástupci firem, jako je Manny Roman z Pimco, upozorňují, že bez rozsahu a likvidity amerického trhu je pro středně velké evropské hráče stále obtížnější konkurovat. Vanguard navíc pozoruje jasný odklon investorů od drahých aktivně řízených fondů s nízkým výnosem k levnějším pasivním alternativám.

Reakce evropských správců a možnosti obrany
Navzdory síle amerických skupin si velcí evropští správci jako UBS, Amundi či DWS udržují významný podíl na domácím trhu. Někteří z nich i nadále vidí prostor pro aktivní investiční strategie, kde může menší konkurence znamenat příležitost k lepšímu výkonu. George Gatch z JPMorgan AM uvedl, že jeho společnost soustředí zdroje právě na překonávání trhů. Podle Onura Erzana z AllianceBernstein bude v aktivním řízení omezený počet vítězů a sídlo v USA je zde významnou konkurenční výhodou. Někteří evropští experti, včetně Felixe Wengera z McKinsey, upozorňují, že evropské firmy by měly uvažovat o konsolidaci, aby získaly potřebný rozsah a mohly soupeřit i jinými způsoby.
Diverzifikace portfolií a dlouhodobá perspektiva
Trvalá dominance amerických správců aktiv v Evropě přichází v době, kdy velcí investoři hledají větší diverzifikaci mimo USA, protože americká aktiva jsou podle řady analytiků dražší než evropská. Sarah Melvin z BlackRock uvedla, že investoři oceňují schopnost skupiny orientovat se v současné tržní volatilitě díky zkušenostem z veřejných i soukromých trhů. Rostoucí přítomnost amerických firem tak nejen mění konkurenční prostředí v Evropě, ale také posiluje jejich globální vliv, který se pravděpodobně projeví i v dalších desetiletích.
Dlouhodobé důsledky tohoto vývoje mohou mít zásadní dopad na strukturu evropského finančního trhu. S rostoucím podílem amerických společností v klíčových segmentech, zejména v oblasti ETF a indexových fondů, hrozí, že evropské firmy ztratí prostor pro růst a budou nuceny soustředit se na specializované nebo prémiové segmenty. To může vést k tomu, že investoři budou mít menší výběr z lokálně spravovaných produktů, což by mohlo ovlivnit i strategické rozhodování o alokaci kapitálu v rámci regionu.
Dalším aspektem je technologická převaha, kterou americké skupiny často disponují. Velké investice do digitalizace, automatizace a datové analytiky jim umožňují nabízet levnější a efektivnější služby. Tento faktor může ještě více prohloubit rozdíl mezi americkými a evropskými správci, zejména pokud se místní společnosti nebudou schopny rychle adaptovat na nové technologie. To platí nejen pro distribuci fondů, ale i pro správu investičních portfolií a obsluhu klientů.

Rovněž se prohlubuje kulturní a strategický rozdíl mezi americkým a evropským přístupem k investování. Zatímco americké společnosti staví na masivním rozsahu a standardizovaných produktech, evropské firmy často sázejí na personalizaci, dlouhodobé vztahy a hlubší znalost lokálních trhů. Tento kontrast může hrát roli v tom, jak budou investoři volit mezi různými správci podle svých preferencí, očekávání a investičních cílů.
Výhled do budoucna ukazuje, že bez zásadních změn ve strategii, konsolidace a rychlé adopce moderních technologií bude pro evropské správce stále obtížnější držet krok. Přesto zůstává prostor pro inovace a propojování aktivního a pasivního řízení tak, aby vznikaly produkty, které nabídnou jak nízké náklady, tak nadprůměrný výnos. To by mohlo být cestou, jak alespoň částečně vyrovnat rostoucí vliv americké „superligy“.

