Samotná inteligence nestačí.

O tom, jak efektivně člověk využije své schopnosti v každodenním životě, podle profesora kognitivní neurovědy Adriana Owena významně rozhodují takzvané exekutivní funkce. Ty ovlivňují schopnost soustředit se, plánovat, odolávat rozptýlení, pracovat s informacemi nebo regulovat emoce.

Právě exekutivní funkce lze chápat jako určitý „řídicí systém“ mozku. Pomáhají člověku určit, čemu věnovat pozornost, udržovat potřebné informace v pracovní paměti, plánovat další kroky, odolávat impulzům a přizpůsobovat své chování situaci. Neurčují přitom přímo, jak inteligentní člověk je, ale jak účinně dokáže svou inteligenci využívat.

Tento rozdíl může vysvětlovat, proč samotné vysoké IQ automaticky nezaručuje dobrá rozhodnutí nebo úspěšné využití vlastního potenciálu. Člověk může mít mimořádné intelektuální schopnosti, ale současně prokrastinovat, jednat impulzivně nebo mít problémy s organizací. Naopak někdo bez mimořádně vysokého IQ může dlouhodobě přijímat rozumná rozhodnutí a efektivně zvládat každodenní problémy.

Vysoké IQ samo o sobě nestačí

Exekutivní funkce vytvářejí spojení mezi tím, co člověk dokáže, a tím, co skutečně udělá. Umožňují plánovat namísto impulzivního reagování, zachovat pozornost navzdory rozptýlení, odolat krátkodobým pokušením, která jsou v rozporu s dlouhodobými cíli, nebo změnit postup v reakci na neočekávanou situaci.

Význam těchto schopností ukázala také rozsáhlá studie Owenovy laboratoře, které se zúčastnilo více než 44 000 lidí. Účastníci absolvovali sérii kognitivních testů a výzkumníci zkoumali, zda lze inteligenci skutečně chápat jako jednu schopnost. Výsledky podle Owena ukázaly, že to, čemu běžně říkáme inteligence, je ve skutečnosti souborem různých mentálních schopností, z nichž řada výrazně závisí právě na exekutivních funkcích.

Jejich význam se navíc neomezuje pouze na pracovní výkon. Ovlivňují rozhodování o penězích, zvládání stresu, mezilidské vztahy, pracovní i školní výsledky a také schopnost organizovat každodenní život. Patří sem například plánování, pozornost, pracovní paměť, emoční regulace nebo schopnost porozumět tomu, co si mohou myslet ostatní lidé.

Řada těchto procesů probíhá téměř automaticky. Při pracovním vytížení člověk využívá pozornost, plánování a pracovní paměť, zatímco během konfliktu přichází ke slovu schopnost potlačit impulzivní reakci a regulovat emoce. Při komunikaci s jiným člověkem se zase snaží průběžně vyhodnocovat jeho záměry a postoje.

Umělá inteligence přináší nový problém

Význam exekutivních funkcí získává další rozměr s rychlým rozvojem umělé inteligence. Podle Owena není hlavním problémem samotná existence nástrojů, které část přemýšlení převezmou. Lidé své mentální schopnosti pomocí technologií rozšiřují dlouhodobě – používají seznamy místo zapamatování všech úkolů, kalkulačky místo ručního počítání nebo navigaci při cestování. AI je dalším krokem tohoto vývoje.

Rozhodující je ale způsob jejího používání. Pokud AI ušetří čas při rutinní činnosti, může člověku umožnit věnovat více energie úkolům vyžadujícím kreativitu, úsudek nebo soustředění. Problém nastává ve chvíli, kdy už člověk vědomě nerozhoduje, které úkoly technologii předat a které si ponechat.

Automatické využívání AI pro každý problém, přepis každého textu nebo každé rozhodnutí může podle Owena znamenat, že technologie přestává lidské myšlení rozšiřovat a začíná sloužit k jeho obcházení. Za klíčovou schopnost v éře AI proto považuje vědomé rozhodování o tom, kdy technologii použít a kdy se spolehnout na vlastní úsudek.

Jednoduchý způsob zlepšení neexistuje

Na posílení exekutivních funkcí podle dostupných poznatků neexistuje jediný zázračný postup. Owen odmítá představu jednoho doplňku stravy, aplikace nebo každodenního cvičení, které by dokázalo zásadně změnit fungování mozku. Přirovnává exekutivní funkce spíše k fyzické kondici, která rovněž závisí na kombinaci několika faktorů.

Neurovědecké poznatky podle něj podporují význam pravidelného pohybu, kvalitního spánku, zvládání stresu, pevných sociálních vztahů, osvojování nových dovedností a dlouhodobého mentálního zapojení. Žádný z těchto faktorů nepředstavuje samostatné řešení, společně ale vytvářejí příznivější podmínky pro fungování mozku.

Neméně důležitá je samotná schopnost uvědomit si vlastní chování. Člověk může postupně lépe rozpoznat okamžiky, kdy jedná impulzivně, ztrácí pozornost, odkládá důležitý úkol nebo nechává technologii rozhodovat v situaci, kdy by měl využít vlastní úsudek.

Exekutivní funkce tak nejsou otázkou dosažení co nejvyššího IQ. Jde především o schopnost zastavit se, přemýšlet a přijímat lepší rozhodnutí. Právě tato schopnost může rozhodovat o tom, zda člověk svůj intelektuální potenciál skutečně dokáže převést do konkrétních výsledků.