Aktivita českých investorů v zahraničí v posledních letech výrazně zesílila a postupně mění dlouhodobou investiční pozici České republiky vůči zahraničí. Viceguvernérka České národní banky Eva Zamrazilová na konferenci Česko jako finanční velmoc uvedla, že během příštích deseti až 15 let by se mohl objem přímých investic zahraničních subjektů v Česku přiblížit investicím, které české firmy realizují v zahraničí.

Takový vývoj by znamenal významnou změnu proti situaci, která byla pro českou ekonomiku typická v minulých desetiletích. Do Česka dlouhodobě směřoval výrazný objem zahraničního kapitálu, zatímco domácí firmy měly v zahraničí podstatně menší investiční základnu. Tento rozdíl se ale začíná postupně zmenšovat.

Zamrazilová zároveň upozornila, že samotné vyrovnání objemu investic ještě automaticky neznamená stejnou úroveň výnosů. Ani v případě, že bude hodnota českých investic v zahraničí srovnatelná s objemem zahraničních investic v Česku, nemusí být dividendy proudící oběma směry stejné.

České investice v zahraničí výrazně rostou

Tempo, kterým české firmy navyšují své zahraniční investice, je v posledních letech výrazné. Za uplynulých pět let se jejich objem podle Zamrazilové ztrojnásobil. České společnosti tak stále častěji expandují mimo domácí trh a navyšují majetkové účasti i investiční aktivity v zahraničních ekonomikách.

Právě tento trend vytváří předpoklady pro postupné vyrovnávání investiční pozice Česka vůči zahraničí. Pokud bude růst pokračovat podobným směrem, rozdíl mezi kapitálem investovaným zahraničními subjekty v tuzemsku a kapitálem českých firem investovaným za hranicemi by se mohl během deseti až 15 let výrazně snížit.

Zamrazilová ale zároveň upozornila, že vývoj investičního objemu není možné automaticky převádět na očekávanou výši dividend. Zahraniční kapitál, který v minulosti směřoval do České republiky, se podle ní soustředil především do bezpečných odvětví s vysokou mírou zisku. Investice českých firem v zahraničí mají naproti tomu podle viceguvernérky obecně vyšší riziko.

Právě rozdílná struktura investic může znamenat, že příjmy českých firem ze zahraničních aktiv porostou pomaleji než dividendy, které tuzemské podniky vyplácejí zahraničním vlastníkům. Vyrovnání samotné hodnoty investovaného kapitálu tak ještě nemusí znamenat vyrovnání finančních toků mezi Českem a zahraničím.

Zahraniční vlastníci odvádějí větší část zisků

Důležitou roli hraje také změna dividendové politiky zahraničních investorů působících v české ekonomice. Podle Zamrazilové se za posledních přibližně 20 let výrazně změnil poměr mezi zisky vyplacenými vlastníkům a prostředky, které firmy ponechávají v Česku k dalším investicím.

Před globální finanční krizí v letech 2008 až 2009 zahraniční investoři odváděli na dividendách zhruba polovinu vytvořeného zisku. Druhou polovinu naopak reinvestovali v české ekonomice. Tento poměr se postupně posunul a v současnosti zahraniční vlastníci podle Zamrazilové odvádějí přibližně dvě třetiny zisku.

Vyšší podíl vyplácených dividend znamená, že větší část zisků vytvořených v tuzemsku odchází do zahraničí. Z hlediska celkové finanční pozice země proto nestačí sledovat pouze to, kolik zahraničního kapitálu je v českých firmách investováno. Důležitá je také struktura vlastnictví a způsob, jakým vlastníci následně nakládají s vytvořeným ziskem.

Současně se ale mění samotné zastoupení zahraničního kapitálu v české ekonomice. Před 20 lety připadala na zahraniční kapitál více než polovina vytvořené přidané hodnoty. Dnes se tento podíl podle Zamrazilové pohybuje kolem 40 %.

Domácí kapitál tak získává v českých firmách postupně větší význam. Tento posun je patrný také ve finančním sektoru, kde roste podíl českého kapitálu na vlastnictví tuzemských bank.

Vyšší přidaná hodnota může finanční pozici dál posílit

Dalším faktorem, který může ovlivnit dlouhodobou finanční pozici České republiky, je samotná struktura domácí ekonomiky. Zamrazilová upozornila, že pro Česko by bylo příznivé, kdyby větší roli hrála kompletní výroba s vysokou přidanou hodnotou místo orientace především na subdodávky zahraničním firmám.

Rozdíl spočívá především v tom, jak velká část celého výrobního a obchodního procesu zůstává pod kontrolou domácích podniků. Pokud české společnosti zajišťují pouze dílčí část výrobního řetězce, vzniká v tuzemsku menší podíl celkové přidané hodnoty. Kompletní produkční cyklus naopak umožňuje spojit vývoj, samotnou výrobu, marketing i následný prodej.

Právě v tomto směru vidí Zamrazilová příležitost v obranném průmyslu. Podle ní má tento sektor potenciál vytvářet celý produkční řetězec od vývoje přes výrobu až po marketing a konečný prodej. Větší zapojení domácích firem do všech těchto částí může zvýšit množství hodnoty, která zůstává v české ekonomice.

Pozitivně hodnotila také změnu přístupu českých bank k financování obranných firem. Bankovní sektor byl podle ní v minulosti vůči tomuto odvětví méně otevřený, v posledních letech se však jeho přístup změnil a možnosti financování pro firmy působící v obranném průmyslu se rozšířily.

Dlouhodobá investiční pozice České republiky tak závisí na několika souběžných trendech. Na jedné straně rychle rostou investice českých firem v zahraničí, na druhé straně se zvyšuje význam domácího kapitálu v tuzemských podnicích. Současně ale zůstává důležité, jak výnosné budou české zahraniční investice a kolik přidané hodnoty budou tuzemské firmy schopné vytvářet přímo v Česku.

Vyrovnání objemu investic se zahraničím proto představuje pouze jednu část celého procesu. Pro skutečný posun finanční pozice země bude podstatná také výše dividend, struktura domácího vlastnictví a schopnost českých firem vytvářet kompletní produkty s vyšší přidanou hodnotou.