Česko by mělo období relativně silného hospodářského růstu využít ke konsolidaci veřejných financí a vytvoření většího prostoru pro případnou budoucí krizi. Ekonomové upozorňují, že plánované další prohloubení schodku státního rozpočtu přichází ve chvíli, kdy ekonomika nečelí vážnější recesi a rozpočtové příjmy rostou. Rizikem podle nich je především to, aby vyšší deficit nesloužil k financování běžného provozu státu namísto dlouhodobých investic.

Ministryně financí Alena Schillerová (ANO) ve čtvrtek uvedla, že schodek státního rozpočtu se v příštím roce zvýší proti letošním plánovaným 310 miliardám korun. Zároveň ujistila, že deficit nepřekročí hranici 400 miliard korun.

Debata o podobě rozpočtu se tak soustředí především na otázku, zda je v současné fázi hospodářského cyklu další růst zadlužování opodstatněný. Kritici tohoto přístupu zdůrazňují, že období, kdy se ekonomice relativně daří, bývá vhodnou dobou pro snižování strukturálních deficitů a vytváření fiskální rezervy.

Silnější ekonomika nabízí prostor pro ozdravení rozpočtu

Z pohledu hospodářské politiky je období růstu vhodné k tomu, aby stát své finance postupně stabilizoval. Pokud ekonomika roste a rozpočtové příjmy se zvyšují, je podle ekonomů jednodušší přijímat opatření, která mohou vést k nižším deficitům a větší odolnosti veřejných financí.

Důvodem je především potřeba vytvářet si prostor pro období, kdy se ekonomické podmínky zhorší. V případě budoucí krize může stát potřebovat zvýšit výdaje nebo čelit výpadku příjmů. Pokud však vstupuje do takového období s již vysokými schodky, jeho možnosti reagovat jsou omezenější.

Problematické může být také odkládání konsolidace na pozdější roky. Čím blíže jsou parlamentní volby, tím obtížnější bývá prosazování nepopulárních úspor nebo opatření vedoucích ke zvýšení příjmů státu. Z tohoto pohledu je konsolidace v dobrých ekonomických časech politicky i ekonomicky jednodušší než snaha napravovat veřejné finance až ve chvíli, kdy se podmínky zhorší.

Současná situace je přitom charakteristická tím, že česká ekonomika podle hodnocení ekonomů nečelí žádné zásadní krizi. Naopak se jí relativně daří a rozpočtové příjmy rostou. Právě proto vyvolává plán dalšího prohloubení deficitu otázky ohledně dlouhodobého nastavení fiskální politiky.

Vyšší schodek může být částečně ospravedlnitelný v případě, že směřuje do investic s dlouhodobým přínosem. Česká ekonomika je totiž v řadě oblastí strukturálně podinvestovaná. Klíčové však je, jak velká část deficitu skutečně financuje investice a jaká část slouží k pokrytí běžných výdajů.

Rizikem je financování běžných výdajů dluhem

Právě struktura schodku patří mezi hlavní předměty kritiky. Z letošního plánovaného deficitu ve výši 310 miliard korun představují kapitálové výdaje přibližně 260 miliard korun. Zbývající část připadá na běžný provoz státu, důchody nebo obsluhu dluhu.

To znamená, že deficit není tvořen výhradně investičními výdaji. Pokud by se v dalších letech rozdíl mezi příjmy a výdaji dál zvětšoval a větší část nového zadlužení by směřovala do běžného provozu, znamenalo by to další zhoršování strukturálního stavu veřejných financí.

Investiční výdaje mají jiný charakter než výdaje běžné. U investic lze argumentovat tím, že mohou vytvářet dlouhodobou hodnotu a podporovat budoucí výkon ekonomiky. U běžných výdajů takový efekt zpravidla chybí a jejich financování dluhem může znamenat, že stát dlouhodobě utrácí více, než kolik dokáže vybrat.

Dalším rizikem je přílišné spoléhání na to, že část rostoucích výdajů automaticky pokryje hospodářský růst. Ekonomický vývoj se totiž může během několika měsíců výrazně změnit. Česká republika je jako malá otevřená ekonomika citlivá na geopolitické události i nabídkové šoky, které mohou rychle ovlivnit růst, inflaci i příjmy veřejných rozpočtů.

Právě letošní vývoj podle ekonomů ukazuje, že strategie založená na předpokladu trvale příznivého hospodářského prostředí může být riskantní. Pokud se ekonomický výhled zhorší, může stát čelit kombinaci slabších příjmů a zároveň vysokých výdajů, které již byly nastaveny v období silnějšího růstu.

V takové situaci se prostor pro korekci rozpočtu rychle zmenšuje. Omezování výdajů v době hospodářského zpomalení je navíc obtížnější, protože může další oslabení ekonomiky ještě prohloubit.

Stamiliardové deficity se postupně stávají běžnou součástí rozpočtu

Dalším problémem je postupná normalizace velmi vysokých schodků. Deficity v řádu stovek miliard korun se v posledních letech staly výrazně častějšími než v období před pandemií covidu-19.

Nejvyšší schodek zaznamenalo Česko v roce 2021, kdy dosáhl 419,7 miliardy korun. Hranici 300 miliard korun rozpočtový deficit překročil také v letech 2020 a 2022. Pro letošní rok je naplánován schodek 310 miliard korun a podle vyjádření ministryně financí bude příští rok ještě vyšší, i když by měl zůstat pod 400 miliardami korun.

Ve srovnání s obdobím před pandemií jde o výraznou změnu. Před rokem 2020 překročil deficit státního rozpočtu stomiliardovou hranici pouze pětkrát. Současná úroveň schodků tak představuje podstatně vyšší standard zadlužování než v předchozích letech.

Ekonomové upozorňují, že pokud si stát i veřejnost na podobně vysoké deficity zvyknou jako na běžný stav, může být pozdější návrat k vyrovnanějšímu hospodaření velmi obtížný. Čím déle se vysoké schodky udržují, tím větší politické i ekonomické náklady může mít jejich následné snižování.

Riziko se zvyšuje také v případě, že by si změnu fiskální politiky nakonec vynutily samotné finanční trhy. Takový návrat k rozpočtové disciplíně bývá výrazně bolestivější než postupná konsolidace prováděná v době příznivějšího hospodářského vývoje.

Debata o rozpočtu na příští rok se proto netýká pouze samotné výše schodku, ale především jeho struktury a načasování. Vyšší deficit lze částečně obhajovat potřebou investic, zásadní však zůstává, aby nové zadlužování nesloužilo ve stále větší míře k financování běžných výdajů.

Současný hospodářský růst zároveň poskytuje příležitost ke stabilizaci veřejných financí, kterou nemusí mít stát k dispozici v době dalšího ekonomického zpomalení. Právě schopnost vytvářet rezervy v příznivých obdobích rozhoduje o tom, jak velký prostor bude mít fiskální politika při příštím výraznějším šoku.