Čipy se mění v novou investiční třídu. Největší hráči z Wall Street sázejí na to, že hardware společnosti Nvidia Corporation (NVDA) určený pro umělou inteligenci si dokáže udržet svou hodnotu výrazně déle, než je u rychle se vyvíjejících technologií běžné.

Nvidia představila dohodu v hodnotě 500 miliard dolarů, která technologickým společnostem umožní pronajímat polovodiče s financováním od velkých finančních skupin.

Do projektu se zapojují Apollo Global Management (APO ), KKR (KKR) , Brookfield (BN) , BlackRock (BLK) a Goldman Sachs (GS) .

Celý model stojí na předpokladu, že ceny čipů zůstanou na vysokých úrovních déle, než se dosud očekávalo. Důvodem má být mimořádně silná poptávka po výpočetním výkonu potřebném k vývoji a provozu systémů AI.

Generální ředitel Nvidie Jensen Huang považuje nový model za základ samostatné investiční třídy kryté čipy. Ta by mohla být atraktivní pro odvětví soukromého kapitálu, které spravuje aktiva v hodnotě přibližně 22 bilionů dolarů.

Zájem velkých finančních institucí souvisí také s rozsáhlými investicemi do datových center. Nová zařízení jsou potřebná k trénování a provozu nejnovějších modelů umělé inteligence a jejich budování vyžaduje značný kapitál. Právě financování technologické infrastruktury se tak stává oblastí, do níž chtějí největší investiční společnosti směřovat další prostředky.

Hodnota AI čipů se stává klíčovou otázkou financování

Nový model přináší zásadní otázku. Finanční společnosti musí správně odhadnout, jak dlouho budou čipy Nvidia ekonomicky hodnotné a jak stabilní zůstane poptávka po výpočetním výkonu.

Technologický hardware se v tomto směru výrazně liší například od automobilů nebo komerčních letadel. U těchto aktiv existuje relativně stabilní okruh potenciálních kupců i v případě, že původní zákazník přestane své závazky splácet. U polovodičů je dlouhodobá hodnota obtížněji předvídatelná, protože technologie postupuje velmi rychle a poptávka se může měnit.

Současné financování úvěrů zajištěných pronájmem čipů proto často počítá s jejich úplným splacením během tří až pěti let. Tento přístup vychází z předpokladu, že po uplynutí této doby může být hodnota samotného hardwaru již minimální.

Existuje také časový nesoulad mezi investicí a příjmy. Zákazníci, kteří čipy kupují nebo pronajímají, zároveň musí vybudovat datová centra, v nichž bude hardware fungovat. Očekávané příjmy proto přicházejí se zpožděním oproti vysokým počátečním výdajům.

Rizikem zůstává možnost příliš rozsáhlého budování infrastruktury. Pokud by poptávka po výpočetním výkonu polevila nebo pokud by nové modely umělé inteligence dokázaly fungovat s menšími výpočetními nároky, ekonomika celého systému by se mohla změnit.

Nvidia však argumentuje tím, že životnost jejích produktů je delší, než se původně předpokládalo. Huang upozornil, že i starší čipy H100 si díky vysoké poptávce po výpočetním výkonu drží hodnotu. U novějších čipů se podle něj zvýšily ceny pronájmu a stále se používají dokonce i šest let staré procesory A100.

Nejvýkonnější grafické procesory, tedy GPU, zůstávají důležité především pro laboratoře zabývající se vývojem nejpokročilejších AI modelů. Starší hardware však technologické společnosti mohou nadále využívat pro jednodušší úlohy, například pro zpracovávání uživatelských dotazů.

Nvidia chce z čipů vytvořit aktivum vhodné pro Wall Street

Životnost hardwaru podporuje také softwarová platforma CUDA, kterou Nvidia pravidelně aktualizuje. Právě tento ekosystém je jedním ze základů její dominantní pozice v oblasti zpracování úloh spojených s umělou inteligencí. Zákazníkům umožňuje využívat grafické procesory, původně navržené pro grafické aplikace, k urychlování AI výpočtů.

Silná poptávka po různých generacích čipů může nový finanční model podporovat přinejmenším ve střednědobém horizontu. Z dlouhodobého pohledu bude jeho úspěch záviset také na schopnosti snižovat celkové náklady spojené s vlastnictvím a používáním produktů Nvidia.

Významnou součástí dohody je přitom přímo garance výrobce čipů. Nvidia zaručí, že čipy si během pronájmu zachovají alespoň 25 % své hodnoty. Společnost s hodnotou 5,3 bilionu dolarů tak převezme část rizika spojeného s případným rychlejším poklesem jejich ceny.

Tato záruka má pro financující instituce zásadní význam. Nvidia by v případě většího než předpokládaného propadu hodnoty hardwaru absorbovala první část ztrát. Finanční společnosti díky tomu získávají určitou ochranu proti jednomu z hlavních rizik celého modelu.

Právě tato konstrukce podporuje očekávání, že financování čipů bude možné postupně balit do cenných papírů a prodávat dalším investorům do dluhových instrumentů. Mezi potenciální kupce patří například pojišťovny, jejichž aktiva spravují velké skupiny soukromého kapitálu.

Standardizované pronájmy GPU by zároveň mohly postupně vytvářet transparentnější cenové prostředí. Pokud se tento segment rozvine, mohl by se později otevřít také investorům na veřejných dluhových trzích a obchodování s tímto typem aktiv by se mohlo stát jednodušším.

Konkrétní struktura financování ale nebude u všech společností stejná. Některé finanční skupiny mohou vytvářet specializované společnosti zaměřené na financování čipů a úvěry strukturovat podobným způsobem jako nástroje používané při financování private equity transakcí.

Jednou z možností jsou struktury podobné collateralised loan obligations neboli CLO, které rozdělují úvěrové portfolio do několika vrstev s různým ratingem a úrovní rizika. Investoři si následně mohou vybírat podle toho, jaké riziko jsou ochotni přijmout. Ne všechny instituce však chtějí tento přístup využívat a jednotliví poskytovatelé kapitálu mohou financování postavit odlišně.

Wall Street může převzít část finančního břemene Nvidie

Zapojení velkých finančních institucí přináší Nvidii ještě jednu významnou výhodu. Výrobce čipů nemusí v takové míře sám podporovat financování svých zákazníků.

Při takzvaném vendor financování může Nvidia poskytovat přímé garance, které zákazníkům pomáhají získávat dluhový kapitál. Zapojení největších světových finančních skupin by umožnilo část této role přesunout na konsorcium poskytovatelů kapitálu.

Pro Nvidii je tak dohoda důležitá nejen kvůli potenciálnímu rozšíření dostupnosti jejích čipů. Finanční zátěž spojená s financováním rozsáhlé AI infrastruktury se přesouvá ve větší míře na Wall Street, místo aby ležela přímo v rozvaze výrobce polovodičů.

Celý model však nakonec stojí na jediném klíčovém předpokladu: že výpočetní výkon zůstane dostatečně žádaný a čipy si zachovají ekonomickou hodnotu po dostatečně dlouhou dobu. Současná poptávka po AI infrastruktuře tento předpoklad podporuje, ale rychlost technologického vývoje zároveň vytváří riziko, které musí poskytovatelé financování ocenit.

Dohoda za 500 miliard dolarů proto představuje výrazný posun ve způsobu, jakým může být další fáze rozvoje umělé inteligence financována. Čipy Nvidia už v tomto modelu nejsou pouze technologickým produktem. Stávají se podkladovým aktivem, proti kterému lze poskytovat úvěry, vytvářet investiční struktury a potenciálně získávat kapitál od širokého okruhu institucionálních investorů.