Rozvoj AI může prodloužit cenové tlaky

Členka Rady guvernérů americké centrální banky Lisa Cooková označila rozvoj umělé inteligence a jeho dopad na cenovou hladinu za jedno z hlavních hospodářských rizik pro rok 2027. Podle ní může rozsáhlé budování infrastruktury spojené s AI vytvářet inflační tlaky, které neodezní rychle.

Cooková o tomto tématu hovořila ve čtvrtek s prezidentem newyorského Fedu Johnem Williamsem během akce pořádané touto regionální bankou. Zdůraznila především nejistotu ohledně délky cenových tlaků vznikajících při rozšiřování technologií a infrastruktury potřebné pro umělou inteligenci.

„Rozvoj AI může vytvářet inflační tlaky, které se nemusejí příliš rychle vyřešit,“ uvedla Cooková. Právě tento vývoj proto nyní řadí mezi své největší obavy spojené s rokem 2027.

Její vyjádření rozlišuje mezi krátkodobými náklady zavádění nové technologie a jejími dlouhodobými ekonomickými účinky. Cooková se stejně jako řada dalších představitelů Fedu domnívá, že umělá inteligence v delším období zvýší produktivitu. Není však podle ní jasné, kdy se tyto přínosy projeví v podobě nižších inflačních tlaků.

Vedle načasování produktivních přínosů upozornila také na možné překážky na nabídkové straně ekonomiky. Otázkou podle ní zůstává, kde se objeví další úzká místa a jak dlouho mohou omezovat schopnost nabídky reagovat na rostoucí poptávku související s rozvojem AI.

Inflace zůstává nad dvouprocentním cílem

Cooková minulý měsíc hlasovala spolu s ostatními členy Fedu pro zvýšení základní úrokové sazby o čtvrt procentního bodu. Rozhodnutí bylo jednomyslné a jeho cílem je podle centrální banky podpořit včasnější návrat inflace ke dvěma procentům.

Inflace měřená ukazatelem, na který se Fed při stanovování měnové politiky zaměřuje, v srpnu dosáhla 3,4 procenta. Nad dvouprocentním cílem americké centrální banky se tak drží již déle než pět a půl roku.

Obavy z cenových dopadů umělé inteligence proto zaznívají v době, kdy inflace stále převyšuje úroveň považovanou Fedem za slučitelnou s cenovou stabilitou. Cooková zároveň poukázala na to, že nabídkové šoky se v posledních letech objevují častěji a jejich důsledky bývají překvapivě vytrvalé.

Tato zkušenost podle ní zvyšuje význam nabídkových omezení pro rozhodování o měnové politice. Fed musí vedle samotného tempa růstu cen posuzovat také původ inflačních tlaků, jejich trvání a části ekonomiky, které zasahují.

V případě AI může být podstatné, zda se inflační vliv rozsáhlé výstavby a zavádění technologií zmírní dříve, než se naplno projeví očekávaný růst produktivity. Cooková však konkrétní časový rámec pro nástup těchto produktivních účinků neuvedla.

Nabídkové šoky mění úvahy centrální banky

Dalším zdrojem možných problémů na straně nabídky zůstává geopolitický vývoj. Cooková v této souvislosti zmínila konflikt na Blízkém východě, který by mohl omezovat fungování dodavatelských řetězců.

Tradiční přístup centrálních bank spočíval podle Cookové v tom, že měnová politika dočasné nabídkové šoky do značné míry přehlížela. Vyšší úrokové sazby totiž nemohou přímo ovlivnit cenu ropy ani průběh válečného konfliktu. Mohou však zpomalit zaměstnanost a hospodářský výkon, což jsou důsledky, kterým centrální bankéři rovněž věnují pozornost.

Častější výskyt nabídkových otřesů a jejich delší dopad ale podle Cookové znamenají, že dosavadní přístup nemusí být vhodný za všech okolností. Optimální reakce měnové politiky se může lišit například podle toho, která odvětví daný šok zasáhne.

Její komentáře tak spojují několik zdrojů nejistoty pro rok 2027: náklady na budování infrastruktury pro AI, nejasné načasování produktivních přínosů, možná úzká místa v nabídce a geopolitické narušení dodavatelských toků. Pro Fed budou tyto faktory součástí posuzování, jak vytrvalé inflační tlaky jsou a jakou reakci měnové politiky vyžadují.