Podle zprávy odborníků, kteří spočítali celkový dopad konfliktu, prohlubuje válka na Ukrajině klimatickou krizi v době, kdy jsou celosvětové emise skleníkových plynů již rekordní.
Zpráva, která má být zveřejněna na okraj klimatického summitu OSN v Bonnu tento týden, vypočítává, že prvních 12 měsíců války způsobí čistý nárůst emisí skleníkových plynů o 120 milionů tun, což odpovídá roční produkci takové země, jako je Belgie.
Skupina výzkumníků pod vedením nizozemského odborníka Lennarda de Klerka se zabývala řadou faktorů, které přispívají k emisím, od paliv používaných vozidly přes lesní požáry až po změny ve využívání energie v Evropě a budoucí rekonstrukci budov a infrastruktury.
„Nečekali jsme, že emise z války budou tak významné a že k nim přispěje nejen samotná válka, ale také budoucí obnova zničené infrastruktury,“ řekl de Klerk telefonicky ze svého domova v Maďarsku nedaleko hranic s Ukrajinou.
Na letošním klimatickém summitu COP28 v Dubaji bude v centru pozornosti účtování emisí uhlíku, protože země budou hodnotit pokrok v plnění klimatických cílů dohodnutých v Paříži v roce 2015, a de Klerk uvedl, že je velmi důležité, aby byly zahrnuty i emise z armády.
„Emise z konfliktů a vojenské emise jsou často přehlíženy,“ řekl agentuře Reuters.
„Cílem nás všech by mělo být dosažení nulových emisí do roku 2050, a to včetně armády, ale pokud nevíte, jaké jsou emise armády, je velmi obtížné začít pracovat na politikách jejich snižování,“ řekl de Klerk.
Zprávu – Škody na klimatu způsobené ruskou válkou na Ukrajině – financovala Evropská nadace pro klima a Iniciativa pro politiku životního prostředí a prosazování zájmů na Ukrajině.
ÚNIKY PLYNU A BOMBY
Podle zprávy, do níž nahlédla agentura Reuters, téměř polovina čistého nárůstu emisí od začátku války na Ukrajině v únoru loňského roku souvisí s předpokládanou rekonstrukcí budov, silnic a továren poškozených v bojích.
Přibližně 19 % emisí přitom pochází z vojenských činností, jako je spalování pohonných hmot ve vozidlech, výroba a střelba munice a výstavba betonových opevnění.
Celkový součet zahrnoval emise skleníkových plynů mimo Ukrajinu, které souvisejí s konfliktem, například úniky plynu ze sabotovaného plynovodu Nord Stream, přesměrování mezinárodních letů a pohyb uprchlíků.
„Pokud se podíváte na environmentální náklady, které vznikají v souvislosti s děním na Ukrajině, zjistíte, že tato válka je katastrofou, pokud jde o emise uhlíku,“ řekl James Appathurai, zástupce náměstka generálního tajemníka NATO pro nové bezpečnostní výzvy.
Zpráva připouští, že v důsledku konfliktu došlo k poklesu domácí ekonomické aktivity na Ukrajině, ale uvádí, že emise související s těmito aktivitami se přesunuly především do jiných zemí.
Došla také k závěru, že pokles emisí v Evropě způsobený nižšími toky ruského plynu a poklesem spotřeby elektřiny v důsledku vyšších nákladů na energii byl téměř zcela kompenzován nárůstem spotřeby ropy, uhlí a zkapalněného zemního plynu (LNG).
Autoři uvedli, že zpráva se řídila pokyny pro podávání zpráv o vojenských emisích, které vypracovala charitativní organizace Conflict and Environment Observatory, a vycházela ze zdrojů dat včetně údajů o spotřebě fosilních paliv, dálkového průzkumu pomocí satelitů a publikací s otevřenými zdroji.
TĚŽKO ROZLUŠTITELNÉ
Ukrajinské ministerstvo ochrany životního prostředí uvedlo, že je důležité zahájit diskusi o dopadu konfliktů na klima.
„Vliv války na Ukrajině bohužel nebyl a nebude zohledněn ve zprávách a přehledech emisí skleníkových plynů, které každoročně připravuje sekretariát Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu,“ uvedlo ministerstvo v prohlášení zaslaném e-mailem.
Vládní hlášení o vojenských a konfliktních emisích pro OSN je notoricky známé tím, že je obtížné je rozluštit.
Neprůhledné údaje o vojenských aktivitách, výjimky pro emise produkované armádami v zahraničí a anektovaná území, která jsou někdy započítávána dvakrát, to vše podle odborníka na uhlíkové účetnictví de Klerka zkresluje obraz.
Jiné studie se pokoušely vypočítat emise z konfliktů.
Podle projektu Costs of War na Brownově univerzitě způsobily válečné aktivity americké armády v zahraničí v letech 2001-2018, včetně Pákistánu, Afghánistánu, Iráku a Sýrie, 440 milionů tun emisí.
Podle zprávy Mezinárodního institutu pro aplikovanou systémovou analýzu se během války v Perském zálivu v letech 1990-1991 uvolnilo přibližně 133 milionů tun emisí, když Irák při ústupu z Kuvajtu zapálil stovky ropných vrtů.
Velká Británie mezitím financuje studii o emisích souvisejících s rozsáhlým používáním betonových stěn proti výbuchu – známých jako Bremerovy stěny – v Iráku.
