Evropská centrální banka se připravuje na další snížení úrokových sazeb.
Podle očekávání ekonomů oslovených agenturou Bloomberg má dojít ve čtvrtek ke snížení depozitní sazby o čtvrt procentního bodu na 2 %. Jedná se již o osmé snížení v řadě a zároveň krok, který přichází v době mimořádné nejistoty. Další snížení by mohlo následovat v září, až budou známy nové prognózy a vývoj jednání s USA.
Důvodem této měnové uvolněnosti není jen zpomalující inflace, ale zejména obchodní otřesy způsobené politikou prezidenta Donalda Trumpa. Jeho tlak na přehodnocení mezinárodních obchodních dohod způsobil výrazné zhoršení vyhlídek globální ekonomiky a narušil předvídatelnost měnového prostředí. Výsledkem je ztížená práce tvůrců měnové politiky ECB, kteří se snaží vyvažovat mezi inflačními cíli a ochranou růstu.
Odhady zastiňuje politické napětí i výkyvy na trzích
ECB zároveň zveřejní nové ekonomické projekce, které by měly lépe reflektovat aktuální obchodní realitu. Vzhledem k rychle se měnícím okolnostem ale bude i interpretace těchto dat náročná. Trumpova administrativa hrozí zavedením cel až ve výši 50 % na evropské zboží od 9. července, což Evropskou unii přimělo připravit vlastní protiopatření. Výsledkem může být odvetná obchodní válka, která zcela přepíše očekávání ohledně růstu i inflace.
Tvůrci politik se proto chystají prezentovat více scénářů vývoje, včetně alternativních odhadů založených na možném vývoji celních vztahů. Podle jednoho z představitelů ECB není pravděpodobnost realizace základního scénáře vyšší než 50 %, což jen podtrhuje míru nejistoty, v níž se eurozóna nachází.
Na růstové straně bilance lze sice zmínit vysoké výdaje evropských vlád na obranu a infrastrukturu, které by mohly v dlouhodobém horizontu podpořit investiční aktivitu. V krátkodobém měřítku však převažuje tlak na zpomalení hospodářské aktivity, což ECB motivuje ke snižování sazeb.
Trhy i politika ukazují na obrat směrem k přísnější strategii
Zatímco současný krok ECB je všeobecně očekáván, dále směrem k podzimu se již rýsují limity měnového uvolnění. Někteří členové Rady guvernérů, například Fabio Panetta, otevřeně hovoří o tom, že dezinflace je již téměř dokončena. To může znamenat pauzu v červenci a opatrnější přístup ke změnám sazeb v druhé polovině roku.
Obchodníci přesto sázejí na to, že dojde ještě k jednomu snížení – konkrétně na úroveň 1,75 %, což by bylo dolní pásmo, které ECB označuje jako „neutrální“. Tento krok by však byl učiněn pouze za předpokladu, že se nezlepší globální obchodní prostředí a že další data potvrdí slabost ekonomiky eurozóny.
Současné prognózy počítají s tím, že i přes komplikace způsobené celní politikou USA zůstane růst v roce 2025 v pozitivním teritoriu. Silnější euro a levnější energie působí dezinflačně, což pomáhá firmám tlumit náklady v prostředí ochabující poptávky. Naopak pozitivní vývoj v prvním čtvrtletí byl spíše důsledkem předzásobení exportérů než udržitelných růstových trendů.
Politické napětí přehlušuje hospodářskou stabilitu
ECB přijímá rozhodnutí o sazbách ve chvíli, kdy se v Bruselu a Washingtonu odehrávají zásadní politická jednání. Ministři obrany členských států NATO jednají o zvýšení výdajů na obranu až na 5 % HDP, což by mohlo dramaticky ovlivnit fiskální politiku členských států a přenést další tlak na centrální banky.
Německý kancléř Friedrich Merz se má ve čtvrtek setkat s prezidentem Trumpem, aby s ním jednal o obchodních otázkách. Výsledek tohoto jednání může zásadně ovlivnit postoj USA k EU a tím i výhled měnové politiky v eurozóně. Z ekonomických rizik, která eurozónu ohrožují, jsou podle ekonomů USA a geopolitika hodnoceny jako nejvýznamnější.
Ve stínu těchto událostí se zvyšuje zájem o vnitřní fungování ECB. Prezidentka Christine Lagardeová bude muset čelit otázkám týkajícím se spolupráce s odsouzeným slovenským guvernérem Petrem Kazimírem, a spekulacím o svém možném odchodu do čela Světového ekonomického fóra. Ačkoliv její mluvčí prohlásil, že je „odhodlána dokončit své funkční období“, pochybnosti přetrvávají.
ECB tak stojí před jedním z nejtěžších rozhodnutí posledních let. Musí reagovat na měnící se globální prostředí, chránit ekonomiku eurozóny před důsledky celní války, a zároveň uchovat důvěru trhů ve stabilitu měnové politiky. Ve hře nejsou jen sazby – ve hře je celková důvěra v budoucnost evropského hospodářství.
