Trump a jeho ekonomičtí poradci chtějí výrazně omezit poslání centrální banky
Debata o Federálním rezervním systému (neboli Fed) se v posledních týdnech dostává do zcela nové roviny. Nejde už jen o tradiční spory o to, zda mají úrokové sazby růst, nebo klesat. Trumpova administrativa a její poradci totiž otevírají otázku samotného poslání Fedu, jeho nezávislosti a role ve finanční regulaci. Právě proto je současný konflikt mnohem zásadnější, než by se na první pohled mohlo zdát.
Politické tlaky a kritika kvantitativního uvolňování
Ministr financí Scott Bessent minulý týden vystoupil nejen v médiích, ale také v odborném časopise International Economy, kde zveřejnil rozsáhlou kritiku Fedu. Přestože veřejně vyzval centrální banku ke snížení sazeb, jeho odborný útok mířil jinam – na kvantitativní uvolňování a širší roli Fedu ve finanční regulaci.
Bessent označil kvantitativní uvolňování za politiku s nejistými teoretickými základy, která narušuje fungování trhů a přispívá k růstu příjmové nerovnosti. Podle něj z něj profitují především bohatí lidé, jejichž majetek roste s inflačním zvyšováním cen aktiv. Navrhuje proto, aby Fed přijal „úzký mandát“, který by vylučoval nákupy aktiv a omezil se na základní úkoly spojené s měnovou stabilitou. Jen tak podle něj může centrální banka ochránit svou nezávislost, jež je zásadní pro ekonomický úspěch USA.
Jeho postoje sdílí i další poradci kolem Donalda Trumpa. Kevin Warsh, často zmiňovaný jako možný budoucí předseda Fedu, ve svém projevu v dubnu vystoupil s podobnými argumenty. Stephen Miran, poradce Bílého domu, který kontroverzně vstupuje do rady Fedu, se podílel na eseji obhajující úzké vymezení poslání banky. A Kevin Hassett, další Trumpův poradce a rovněž kandidát na čelo Fedu, vyjádřil už před lety odpor vůči kvantitativnímu uvolňování.
Úrokové sazby jako zástupné téma
Diskuse o úrokových sazbách sice přitahuje největší pozornost médií a trhů, ale v širším kontextu je jen částí příběhu. Trump přímo vyzval Fed ke snížení sazeb a dokonce odhadl, že snížení o 3 procentní body by ušetřilo vládě zhruba bilion dolarů ročně na úrokových platbách. Tím otevřel otázku tzv. fiskální dominance – tedy situace, kdy měnová politika slouží hlavně k obsluze státního dluhu, nikoli k udržení cenové stability.
Pokud by se v čele Fedu skutečně objevil Kevin Warsh, lze si představit kompromisní scénář: mírné snížení sazeb, aby se prezidentovi vyšlo vstříc, ale zároveň zmenšení rozvahy a omezení nákupů aktiv. Takový postup by mohl uspokojit jak politické požadavky, tak i vlastní jestřábí instinkty Warsha a jeho okolí.
Riziko pro nezávislost Fedu
Jedním z nejzásadnějších bodů je otázka nezávislosti Fedu. Trumpovy útoky na předsedu Fedu Jaye Powella i snahy odvolat členku rady Lisu Cookovou ukazují, že Bílý dům neváhá zasahovat do fungování instituce. Soud sice snahy o její odvolání zastavil, ale tlak na Fed je evidentní.
Ekonomové upozorňují, že pokud by se prezidentovi podařilo omezit nezávislost centrální banky, ztratila by měnová politika důvěryhodnost. To by mohlo poškodit americkou ekonomiku i finanční trhy. Někteří komentátoři, včetně nositele Nobelovy ceny Paula Krugmana, navíc kritizují Bessentovu argumentaci a varují před využíváním analogií, které se blíží konspiračním teoriím.
Co čeká investory a trhy
Pro investory vyvstávají minimálně čtyři zásadní otázky. První z nich je, zda deklarovaná víra Bessenta a jeho spojenců v nezávislost Fedu skutečně obstojí, pokud bude Trump dál útočit na jeho vedení. Druhou je, zda lze realisticky zastavit nákupy aktiv v situaci, kdy je Fed hlavním kupcem státních dluhopisů a deficit země stále roste. Třetí otázkou je, jak se postoj k nákupům aktiv promítne do politiky úrokových sazeb. A konečně čtvrtou je dopad na další centrální banky, které řeší podobné dilema ohledně rozsahu svého mandátu – například na Novém Zélandu, kde probíhá obdobná debata.
Přestože tyto otázky nebudou přímo na programu příštího zasedání Fedu, jejich význam poroste. Fed pravděpodobně mírně sníží sazby, ale následně bude vyčkávat, jak se do inflace promítnou nově zavedená cla. Pod povrchem však zůstává mnohem větší téma – boj o to, zda Fed zůstane nezávislou institucí s širokým mandátem, nebo se promění v nástroj úzce vymezené politiky.
