Rusko poprvé po sto letech nesplácí svůj státní dluh v zahraniční měně, což je vyvrcholením stále tvrdších západních sankcí, které uzavřely platební cesty k zahraničním věřitelům.
Země dlouhé měsíce hledala cesty, jak sankce uvalené po invazi Kremlu na Ukrajinu obejít. Ale v neděli na konci dne vypršela odkladná lhůta na zhruba 100 milionů dolarů zabavených úroků splatných 27. května, což je termín, který je v případě nedodržení považován za případ selhání.
Je to chmurný ukazatel v rychlé proměně země v ekonomického, finančního a politického vyděděnce. Eurobondy země se od začátku března obchodují na krizových úrovních, devizové rezervy centrální banky zůstávají zmrazené a největší banky jsou odříznuté od světového finančního systému.
Vzhledem k již způsobeným škodám na ekonomice a trzích je však i tento default prozatím převážně symbolický a pro Rusy, kteří se potýkají s dvoucifernou inflací a nejhorším hospodářským poklesem za poslední roky, má jen malý význam.
Rusko se ohradilo proti označení platební neschopnosti a tvrdí, že má prostředky na pokrytí všech účtů a bylo nuceno je neplatit. Když se snažilo vykroutit, minulý týden oznámilo, že přejde na obsluhu svého nesplaceného státního dluhu ve výši 40 miliard dolarů v rublech, a kritizovalo situaci „vyšší moci“, kterou podle něj uměle vytvořil Západ.
„Je to velmi, velmi vzácný případ, kdy je vláda, která na to jinak má, donucena vnějším faktorem k platební neschopnosti,“ řekl Hassan Malik, senior sovereign analytik společnosti Loomis Sayles & Company LP. „Bude to jeden z velkých přelomových defaultů v historii.“
Formální prohlášení by obvykle přišlo od ratingových firem, ale evropské sankce vedly k tomu, že stáhly ratingy ruských subjektů. Podle dokumentů k dluhopisům, jejichž odkladné období vypršelo v neděli, mohou držitelé sami vyvolat jeden z nich, pokud se majitelé 25 % nesplacených dluhopisů dohodnou, že došlo k „případu selhání“.
Po uplynutí poslední lhůty se pozornost přesouvá na to, co budou investoři dělat dál.
Nemusí jednat okamžitě a mohou se rozhodnout sledovat průběh války v naději, že sankce budou nakonec zmírněny. Čas může být na jejich straně: podle dokumentů k dluhopisům se pohledávky stávají neplatnými až po třech letech od data platby.
„Většina držitelů dluhopisů bude vyčkávat,“ řekl Takahide Kiuchi, ekonom z Nomura Research Institute v Tokiu.
Během ruské finanční krize a kolapsu rublu v roce 1998 vláda prezidenta Borise Jelcina nesplatila 40 miliard dolarů domácího dluhu a zároveň vyhlásila moratorium na zahraniční dluhy.
Naposledy se Rusko dostalo do platební neschopnosti vůči svým zahraničním věřitelům před více než sto lety, kdy se bolševici pod vedením Vladimíra Iljiče Lenina v roce 1918 zřekli ohromujícího dluhu z carské éry.
Podle některých měřítek se blížil bilionu dolarů v dnešních penězích, uvádí Malik z Loomis Sayles, který je rovněž autorem knihy „Bankers and Bolsheviks: International Finance and the Russian Revolution“.
Pro srovnání, na začátku dubna drželi cizinci ekvivalent téměř 20 miliard dolarů ruských eurobondů.
„Je ospravedlnitelnou výmluvou říci: ‚No jo, sankce mi zabránily v platbách, takže to není moje vina‘?“ řekl Malik.
„Širší otázkou je, že sankce samy o sobě byly reakcí na akci ze strany suverénního subjektu,“ řekl s odkazem na invazi na Ukrajinu. „A myslím, že historie to bude posuzovat v tom druhém světle.“
Ministr financí Anton Siluanov ve čtvrtek situaci odmítl jako „frašku“.
Vzhledem k tomu, že do státní pokladny stále proudí miliardy dolarů týdně z vývozu energií, a to navzdory drásajícímu konfliktu na východě Ukrajiny, zopakoval, že země má prostředky i vůli platit.
„Každý může prohlásit, co chce,“ řekl Siluanov. „Ale každý, kdo rozumí tomu, co se děje, ví, že to v žádném případě není platební neschopnost.“
K jeho komentáři ho přimělo období odkladu, které skončilo v neděli. Třicetidenní lhůta byla spuštěna poté, co investoři 27. května neobdrželi splatné kupony z dluhopisů denominovaných v dolarech a eurech.
Peníze se dostaly do pasti poté, co americké ministerstvo financí nechalo vypršet sankční mezeru a zrušilo výjimku, která umožňovala držitelům amerických dluhopisů obdržet platby od ruského státu. O týden později Evropská unie uvalila sankce také na ruského platebního zprostředkovatele, Národní depozitář vypořádání.
V reakci na to Vladimir Putin zavedl nové předpisy, podle nichž jsou závazky Ruska z dluhopisů v cizí měně splněny, jakmile je příslušná částka v rublech převedena místnímu platebnímu agentovi.
Ministerstvo financí podle těchto pravidel ve čtvrtek a v pátek provedlo poslední výplatu úroků v hodnotě přibližně 400 milionů dolarů. Žádný z podkladových dluhopisů však nemá podmínky, které by umožňovaly vypořádání v místní měně.
Zatím není jasné, zda investoři nový nástroj využijí a zda jim stávající sankce vůbec umožní peníze repatriovat.
Podle Siluanova nemá pro věřitele velký smysl domáhat se vyhlášení platební neschopnosti soudní cestou, protože Rusko se nezřeklo své suverénní imunity a žádný zahraniční soud by neměl pravomoc.
„Pokud se nakonec dostaneme do bodu, kdy budou požadována diplomatická aktiva, pak se to rovná přerušení diplomatických styků a vstupu do přímého konfliktu,“ řekl. „A tím bychom se ocitli v jiném světě s úplně jinými pravidly. V tomto případě bychom museli reagovat jinak – a ne právní cestou.“
