Mzdy v Česku dál rostou. Ve většině oborů a regionů se jejich letošní zvýšení nejčastěji pohybuje mezi čtyřmi až šesti procenty, přičemž rychlejší růst zaznamenávají především nedostatkové technické a provozní profese.

Změny jsou patrné také v přístupu zaměstnavatelů k odměňování. Firmy stále častěji ustupují od plošného navyšování mezd pro všechny pracovníky a více se soustředí na cílené zvyšování odměn u zaměstnanců, kteří jsou pro jejich provoz klíčoví nebo které je na pracovním trhu obtížné získat.

Vývoj potvrzují také celostátní údaje o průměrných výdělcích. Průměrná mzda v Česku ve druhém čtvrtletí 2026 meziročně vzrostla o 6,4 % na 51 966 korun. Po zohlednění dvouprocentní inflace se reálně zvýšila o 4,3 %. Zaměstnanci tak zaznamenali nejen nominální růst příjmů, ale také růst reálných mezd.

Vyšší počet lidí bez práce přitom automaticky neznamená, že zaměstnavatelé mají při náboru jednodušší situaci. Rozhodující zůstává konkrétní profese, kvalifikace uchazeče a také region, ve kterém firma pracovníky hledá.

Více uchazečů neřeší nedostatek kvalifikovaných pracovníků

Rostoucí míra nezaměstnanosti a větší počet lidí hledajících zaměstnání vytvářejí na českém pracovním trhu rozdílné podmínky podle jednotlivých profesí. U některých pracovních míst mají zaměstnavatelé poměrně široký výběr, zatímco jinde nadále čelí výraznému nedostatku vhodných kandidátů.

V administrativě, personalistice, marketingu nebo u části juniorských pracovních míst se o jednu pozici mohou ucházet desítky lidí. Firmy si tak mohou vybírat z výrazně většího množství kandidátů a jejich vyjednávací pozice je v těchto oblastech odlišná od segmentů, kde kvalifikovaných pracovníků zůstává nedostatek.

Obtížně dostupní jsou nadále například kvalifikovaní technici, inženýři a specialisté na automatizaci. Nedostatek přetrvává rovněž u zkušených finančních odborníků a technologických expertů. Vyšší celkový počet lidí bez práce proto nemusí řešit náborové problémy firem, pokud kvalifikace dostupných uchazečů neodpovídá jejich potřebám.

Mzda přitom zůstává nejdůležitějším faktorem při rozhodování uchazečů o nové pracovní nabídce. Samotná výše výplaty ale stále častěji není jediným kritériem. Kandidáti hodnotí celý soubor pracovních podmínek a porovnávají například flexibilitu, pracovní dobu, prostředí nebo možnosti dalšího profesního rozvoje.

Významnou roli hraje také vzdálenost pracoviště. Z pohledu uchazečů by dojíždění mělo ideálně zabrat maximálně přibližně půl hodiny. Zaměstnavatelé proto při náboru nemohou spoléhat pouze na nabízenou mzdu, ale musí zohledňovat celkovou atraktivitu pracovního místa.

Tento vývoj zároveň vysvětluje, proč firmy stále častěji přecházejí od plošného zvyšování mezd k cílenému odměňování. V profesích, kde je dostatek kandidátů, nemusí být tlak na rychlý růst odměn tak výrazný. U nedostatkových specialistů je naopak konkurence zaměstnavatelů vyšší.

Praha a střední Čechy si udržují nejvyšší mzdy

Výrazné rozdíly na pracovním trhu přetrvávají také mezi jednotlivými částmi republiky. Týkají se nejen výše mezd, ale rovněž dostupnosti pracovníků a intenzity konkurence mezi zaměstnavateli.

Nejvyšší mzdy jsou tradičně v Praze a ve středních Čechách. Na opačné straně se nachází Karlovarský kraj, kde je průměrná hrubá mzda o 14 % nižší než celorepublikový průměr. Rozdíl ukazuje, že celostátní údaj o průměrné mzdě nemusí odpovídat situaci zaměstnanců v jednotlivých regionech.

Specifické podmínky panují také v Ústeckém kraji. Část tamních kvalifikovaných pracovníků odchází za vyšším finančním ohodnocením do Německa. Přesto mzdy v regionu rostly druhým nejpomalejším tempem v celé republice.

Některé okresy Ústeckého kraje se zároveň společně s Karvinou a Bruntálem řadí mezi oblasti s nejvyšším počtem uchazečů připadajících na jedno volné pracovní místo. Dostupnost pracovní síly je zde tedy výrazně odlišná od ekonomicky silnějších oblastí s vysokou koncentrací zaměstnavatelů.

Opačná situace panuje zejména v Praze, Středočeském a Jihomoravském kraji. V těchto regionech působí velké množství zaměstnavatelů, kteří mezi sebou více soutěží o kvalifikované pracovníky. Nedostatek vhodných kandidátů se tak může projevovat intenzivnější konkurencí při náboru.

Regionální rozdíly současně ukazují, proč nelze český pracovní trh hodnotit pouze podle celkové míry nezaměstnanosti nebo průměrné mzdy. Podmínky zaměstnanců i firem se výrazně mění podle lokality a struktury pracovních míst.

Absolventům pomáhá praxe, jazyky a znalost AI nástrojů

Samostatnou část pracovního trhu představují absolventi. Mezi jejich představami o nástupním finančním ohodnocení a možnostmi zaměstnavatelů nadále existuje rozdíl.

Vyšší mzdová očekávání mladých lidí souvisejí mimo jiné s růstem životních nákladů. Zaměstnavatelé ale současně očekávají, že vyšší nástupní mzda bude odpovídat znalostem a praktickým schopnostem kandidáta. Samotné dokončené vzdělání proto nemusí být jediným faktorem, který ovlivní pozici absolventa při hledání práce.

Výhodu mají zejména mladí lidé, kteří už během studia získali praktické pracovní zkušenosti, ovládají cizí jazyky a dokážou pracovat s digitálními technologiemi. Mezi požadované schopnosti se řadí také práce s nástroji využívajícími AI.

Právě kombinace vzdělání a praktických dovedností může pomoci zmírnit rozdíl mezi očekáváním absolventa a požadavky zaměstnavatele. Firmy jsou ochotnější akceptovat vyšší nástupní mzdu v případě, kdy kandidát přichází s dovednostmi, které může využít v praxi.

Rozdílná situace u absolventů zároveň zapadá do širšího obrazu českého pracovního trhu. Samotný počet dostupných pracovníků není rozhodující. Stále větší význam má jejich kvalifikace a schopnost odpovídat konkrétním požadavkům zaměstnavatelů.

Průzkum finančního ohodnocení zahrnoval stovky pracovních pozic napříč devíti oblastmi. Zaměřil se na IT, výrobu a inženýring, finance a bankovnictví, zdravotnictví a farmacii, stavebnictví, logistiku, obchod a marketing, právo a administrativu a podnikové služby.

Výsledky ukazují pracovní trh, na kterém vedle sebe existuje rostoucí počet uchazečů a přetrvávající nedostatek určitých profesí. Zatímco některá pracovní místa přitahují desítky zájemců, kvalifikovaní specialisté zůstávají obtížně dostupní. Právě tato nerovnováha pomáhá vysvětlit, proč firmy při růstu mezd stále více rozlišují mezi jednotlivými pracovními pozicemi a místo plošného přidávání se zaměřují na zaměstnance, které potřebují získat nebo udržet.