Americká ekonomika na první pohled vysílá řadu pozitivních signálů. Akciový trh pravidelně překonává rekordy, firemní zisky zůstávají silné, produktivita roste a spotřebitelské výdaje jsou stabilní. Pod těmito čísly se však skrývá jiná realita. Pro část Američanů se stále více vzdaluje představa, že tvrdá práce, stabilní zaměstnání a odpovědné hospodaření automaticky povedou k vlastnímu bydlení, finanční jistotě a důstojnému důchodu.

Jednou z nich je 42letá Jolene Simecek z Ohia. Pracuje od svých 13 let a jako samoživitelka se rozhodla vrátit do školy, aby vystudovala zdravotnictví. Kvůli studiu se zadlužila o 15 000 dolarů, vzdala se vlastního bytu a přestěhovala se do sklepa domu své sestry. Přesto doufá, že jí nová kariéra nakonec umožní splatit dluhy, koupit vlastní dům a jednou odejít do důchodu.

Její představa není nijak výjimečná. Chtěla dům, zahradu pro své dítě a život odpovídající tradiční představě amerického snu. Jenže ceny bydlení se jí stále více vzdalují.

Nájemné za její bývalý byt během sedmi let vzrostlo ze 785 dolarů na téměř 1 600 dolarů měsíčně, přestože její příjem se neposunul. Za celý život podle svého odhadu zaplatila na nájemném už čtvrt milionu dolarů. Peníze, které by za jiných okolností mohly postupně vytvářet vlastní kapitál v nemovitosti, tak odcházely na bydlení bez vytvoření vlastního majetku.

Právě podobné příběhy ukazují, že problém dostupnosti není možné popsat pouze jedním ekonomickým ukazatelem. Domácnosti často nezlomí jedna neočekávaná událost. Kritická je kombinace dlouhodobě rostoucích velkých výdajů – především bydlení, péče o děti a nákladů spojených se stářím – která postupně snižuje finanční rezervu natolik, že i relativně malý mimořádný účet může způsobit vážné problémy.

Silná ekonomická čísla neznamenají stejnou realitu pro všechny

Rozdíl mezi celkovými ekonomickými statistikami a zkušeností jednotlivých domácností je stále výraznější. Lidé, kterým se finančně daří, jsou na tom ještě lépe a jejich výdaje představují stále větší část širší ekonomické aktivity. Domácnosti s omezenějšími prostředky naopak zaostávají a mají méně možností, jak dosáhnout ekonomického vzestupu tradičně spojovaného s americkým snem.

Důsledky jsou ekonomické, společenské i politické a objevují se napříč Spojenými státy.

Cleveland je označován za nejdostupnější velké město amerického Středozápadu, přesto zde ceny domů vzrostly více než kdekoli jinde v zemi. V Bostonu představuje zásadní problém péče o děti. V Atlantě vypadají hlavní ekonomické ukazatele příznivě, zatímco skutečná inflace pro domácnosti, které se snaží pouze pokrýt své základní výdaje, se pohybuje blíže 8 %. V Tampě se zase ukazuje křehkost finančního zabezpečení lidí v důchodovém věku.

Příkladem nákladů spojených s péčí o děti jsou Greg a Audrey Dunnovi žijící na předměstí Bostonu. Oba pracují, společně vydělávají 150 000 dolarů a mají tři děti mladší čtyř let. Jejich účet za péči o děti je přesto šestkrát až sedmkrát vyšší než splátka hypotéky.

Aby dokázali tyto náklady pokrýt, půjčili si proti hodnotě vlastního domu a prodali jinou nemovitost. Jejich příjem přitom na první pohled rozhodně nevypadá jako příjem domácnosti, která by měla bojovat se základní finanční dostupností.

Podobný problém, jen v jiné podobě, je vidět v Atlantě. Mayra Martinez vyrůstala v domě, který mohla její rodina před deseti lety koupit za 100 000 dolarů. Dnes má tato nemovitost sedminásobnou hodnotu. Její otec pracuje ve stavebnictví a matka uklízí domy. Rodina tak pomáhala město budovat a udržovat, ale rostoucí ceny zároveň výrazně omezily její možnost využívat ekonomického růstu, který kolem ní probíhal.

Jediný nečekaný výdaj může rozhodnout o stabilitě domácnosti

Ještě výraznější je situace lidí s pevně stanovenými příjmy. Phebie White je 68 let a má za sebou celý pracovní život. Její příjem ze sociálního zabezpečení se nemění, zatímco nájem za její jednopokojový byt v Tampě během deseti let vzrostl z 850 na 1 250 dolarů měsíčně.

Dopad takové situace ukazuje obyčejná oprava automobilu. Když potřebovala 80 dolarů na novou pneumatiku, peníze neměla. Musela proto pokračovat v jízdě na rezervním kole, dokud potřebnou částku nedala dohromady.

Jedním z účtů, které naopak nikdy nevynechá, je pojištění automobilu. Důvod je zásadní: chce mít auto pojištěné pro případ, že by v něm musela spát.

Pro zdravotní sestru Elen Trosino se tato možnost už stala skutečností. Do bezplatné kliniky přišla přímo z práce v nemocničním oblečení, nikoli však jako dobrovolnice, ale jako pacientka. Rok předtím překonala rakovinu, která zásadně poškodila její finanční situaci.

Když se musela odstěhovat z místa, kde bydlela, skončila v automobilu. Pokoj by podle ní dokázala najít, problémem však byly peníze potřebné před nastěhováním – záloha a kauce. V době rozhovoru spala v autě přibližně týden.

Příběhy Phebie a Elen se v mnoha ohledech liší. Mají jiný věk, profesi i životní zkušenosti. Spojuje je ale finanční prostředí, ve kterém dlouhodobě rostoucí základní výdaje postupně odstraňují rezervu potřebnou k překonání neočekávaných problémů.

Jakmile se domácnost dostane dostatečně blízko finanční hranici, nemusí být rozhodujícím problémem drahá hospitalizace nebo jiná mimořádná událost. Stačit může právě poškozená pneumatika, kauce na nový byt nebo další běžný výdaj, který v rozpočtu nemá kam ustoupit.

Tvrdá práce už sama o sobě nezaručuje finanční posun

Společným prvkem těchto příběhů je také pocit, že lidé dělají to, co se od nich očekávalo, aniž by se jejich finanční pozice odpovídajícím způsobem zlepšovala.

Jolene pracuje téměř celý život a investovala do dalšího vzdělání, přesto momentálně žije se svými dětmi ve sklepě své sestry. Greg a Audrey mají společný příjem 150 000 dolarů, ale náklady na péči o tři malé děti je přiměly využít hodnotu domu a prodat další nemovitost. Phebie má za sebou celý pracovní život, přesto musí řešit, zda má 80 dolarů na pneumatiku. Elen pracuje jako zdravotní sestra, ale po prodělané rakovině skončila bez stabilního bydlení.

Právě tato dlouhodobá finanční nejistota vystupuje jako společný jmenovatel. Nejde pouze o krátké období, které je potřeba překonat. Pro některé domácnosti se finanční tlak mění v permanentní stav, ve kterém je nutné neustále pracovat, počítat výdaje a řešit, který účet má přednost.

Přesto v těchto příbězích zůstává přítomná snaha situaci změnit. Jolene věří, že dokončení školy se jí nakonec vyplatí, že splatí svůj studentský dluh, zůstane u sestry tak dlouho, jak bude potřeba, a později si koupí vlastní dům. Jejím cílem zůstává také možnost jednou odejít do důchodu a užít si výsledky své celoživotní práce.

Zkušenosti jednotlivých domácností ale ukazují, jak se podmínky pro dosažení těchto cílů změnily. Zatímco hlavní ekonomické ukazatele mohou působit zdravě a finanční trhy dosahovat nových rekordů, rostoucí náklady na bydlení, péči o děti a další základní potřeby vytvářejí pro část Američanů zcela odlišnou ekonomickou realitu.

Jolene tento rozpor shrnula jednoduše. Tvrdě pracuje a neočekává nic zadarmo. Nerozumí ale tomu, proč by cesta ke stabilnímu životu nemohla být alespoň trochu jednodušší. Podle ní totiž dnešní situace nepůsobí stejně jako v době, kdy její generace vyrůstala.